Protichůdné pocity Bílé vody

Prakticky okamžitě je vidět obrovský kus mravenčí práce, která za vznikem románu stojí. Na téměř sedmi stech stranách se Kateřina Tučková zabývá nechvalně známou Akcí Ř, během níž komunistický režim odvážel řeholní sestry do sběrných klášterů. Ve  druhé dějové linii ze současnosti pak mapuje důsledky bývalého režimu i postavení žen nejenom v církvi, ale v celé společnosti. Na myšlenky a podněty bohaté dílo získává punc autentičnosti i díky pestré formě vyprávění: text kromě klasických kapitol tvoří také dopisy, různé druhy záznamů a deníkové zápisky. Tato žánrová pestrost je ale místy zajímavější než děj samotný. Bílá Voda není čtení, které by si člověk vzal k moři na lehátko. Tučková své publikum nešetří. Bez servítky ho provází černými kapitolami naší historie, všechny její postavy – současné i historické – nějakým způsobem trpí a vypořádávají se s různými druhy nespravedlnosti.

Také čtěte

Planeta Krypton podněcuje k přemýšlení nad životem

Literární debut Jiřího Mádla vybízí čtenáře k zamyšlení. Hledání sebe sama a komplikované vztahy v...

Autorce to sice pomáhá získat hodně témat k  zamyšlení i dostávat se do hloubky vytyčené problematiky, v průběhu vyprávění ale chybí alespoň malé odlehčení, které by nastolenou tragiku udělalo snesitelnější. Bez takového kontrastu se pak může román jevit lehce prvoplánově. Co naopak funguje lépe, je jazyková bohatost textu. Řádky jsou plné košatých výrazů, díky níž autorka modeluje jednotlivé scény mimořádně plasticky. Tato květnatost je na škodu jedině v dialozích. Hodně postav promlouvá rovněž poeticky, což ne vždy koresponduje s  jejich nastíněnými charaktery. Teatrální vyjadřování pak v některých místech působí rušivě.

Kateřina Tučková v  závěru díla přiznává, že i když má její kniha historický základ, pro potřeby děje si některá místa geograficky přizpůsobila a postavy jsou často jen inspirovány skutečnými osobnostmi. Vzhledem k  tomu, že se Bílá Voda nevydává za dokumentární publikaci, nejsou tyto skutečnosti překážkou. Zmást můžou jedině čtenáře, kteří mají od románu mylná očekávání. Nová kniha Kateřiny Tučkové je plná protikladů. Na jedné straně se k jejím fanouškům opět dostane pozoruhodný příběh, který odkrývá zajímavou část dějin a pracuje se silnými tématy. Na té druhé ale může román, hlavně zpočátku, působit hodně rozvláčně. Autorka dějové zvraty dávkuje velmi pozvolna, nechává se spíš unášet atmosférou a použitým jazykem. Na škodu je i přespřílišná tragika.

Pokud se ale čtenáři podaří jít za všechny tyto aspekty, příběh Bílé Vody v něm bude ještě dlouho rezonovat.