Článek

„Zvíře“ Belmondo

Jean-Paul Belmondo, herec, Bébel, francouzský divadelní a filmový herec, magazín Kult* Brno
Film
Jean-Paul Belmondo se zapsal do dějin kinematografie zlatým písmem

Svou vizáží úplně neodpovídal do té doby ustálenému vzoru „vyžehlených“ milovníků typu Alaina Delona nebo Gérarda Philipa. Proto mu učitelé na konzervatoři prorokovali, že se mu nikdy nepodaří zahrát si milostnou scénu. Přesto se časem jeho jméno stalo kultovním. Synonymem pro šarmantního svůdníka.

Jean-Paul Belmondo se narodil 9. dubna 1933 nedaleko Paříže. Jeho otec byl sochařem a matka malířkou. Škola jej příliš nebavila. Raději vyhledával sport – konkrétně box. Když však onemocněl tuberkulózou a musel se vzdát vážné myšlenky na boxerskou kariéru, rozhodl se pro herectví. Dlužno dodat, že cíle neměl mladý Jean-Paul rozhodně malé. Slavným chtěl být už na divadle, a když se mu zde nedařilo, jak si představoval, začal se soustředit na film.

Zpočátku účinkoval jen v menších úlohách a bez většího úspěchu. Ovšem pak přijal hlavní roli ve filmu U konce s dechem mladého režiséra Jeana-Luca Godarda a jeho kariéra nabrala strmý vzestup. Když se na film podíváte, zjistíte, se Belmondo téměř "nehne" ze záběru. Jeho výkon ovšem působí naprosto přirozeně. Vypadá sice jako frajírek, ale o to větší charisma z něj čiší. Přitom hraje v podstatě obyčejného, ne příliš pohledného ale dostatečně sebevědomého "kluka od vedle". Nejspíš i to přispělo k jeho dalšímu úspěchu.

Bébel, jak zněla Belmondova přezdívka, později proslul mimo jiné i tím, že se nenechával zastupovat v akčních scénách. Ostatně vzhledem ke své fyzické kondici si to mohl dovolit. Navíc tehdy ještě nebyl takový tlak producentů, kteří by dnes obrovské riziko možného zranění hlavní hvězdy filmu, a tím i zastavení celého natáčení třeba i na několik měsíců, nepřipustili.

Traduje se, že se Belmondo při natáčení těchto scén opravdu bavil, a protože byl velkou hvězdou, mohl si ve dovolit ledacos změnit. Vnášel do každého filmu kousek vlastního temperamentu. Takže i ve válečných či kriminálních filmech byl vedle policajta tak trochu i rebel, nebo dokonce cynik.
Navíc mu procházely i velmi zásadní změny ve scénářích, kterými snímek kořenil.

Například legendární závěr filmu Profesionál (s doslova ikonickou hudbou Chi Mai Ennia Morriconeho), kdy je jeho postava nakonec zastřelena, prosadil sám Belmondo. I když role, které ztvárnil vypadají na první pohled snadno a lehce zahrané, byly výsledkem tvrdé práce. On sám záběry promýšlel do velkých detailů. Ostatně, na filmech se často podílel i jako producent. Přitom si dovedl dělal legraci sám ze sebe. Kupříkladu ve snímku Zvíře kde hrál nejen rovnou profesionálního kaskadéra, ale jako nádavkem i vlastního dvojníka - karikaturu, v podobě zženštilého „lamače ženských srdcí“ Bruna Ferrariho. 

Na sklonku 80. let se Belmondo vrátil k divadlu, u něhož setrval do přelomu tisíciletí. Když jej v roce 2001 stihl záchvat mrtvice, částečně ochrnul. Po dlouhé a náročné rekonvalescenci se sice relativně zotavil, ale vyjma realizace jeho posledního snímku Muž a jeho pes se stáhl do soukromí. V roce 2015, ještě se svým synem, natočil vlastní celovečerní filmový portrét. Na veřejnosti pak vystoupil už jen v roce 2017, když ve svých osmdesáti čtyřech letech převzal, jako nezpochybnitelný symbol Francie, zvláštní cenu César francouzské filmové akademie.

Jean-Paul Belmondo skonal v ústraní ve svém pařížském bytě 6. září 2021 ve věku osmdesáti osmi let. A přestože to bylo v v důsledku dlouhodobě špatného zdravotního stavu, podle slov zpravodaje ČT v Paříži Jana Šmída, byl jeho odchod pro celou Francii šok.

Jean-Paul Belmondo, herec, Bébel, francouzský divadelní a filmový herec, magazín Kult* Brno

Mohlo by vás zajímat

Recenze
Film
Psal se rok 2003, když Janu Duškovi diagnostikovali nevyléčitelnou...
Článek
Hudba
Dvojalbum plné písní tak známých, že řada z nich už zcela zlidověla...
Recenze
Film
Film se odehrává v oděské věznici, kde si odpykávají své mnohaleté...
Recenze
Divadlo
Verdiho operu na temné téma uvedlo jako poslední premiéru této sezóny...