Zase stejně… dobře

Andersonův jubilejní desátý celovečerní snímek vzdává prostřednictvím tria povídek hold disciplíně, která si to v době zmítané dezinformacemi, zkratkovitostí a bulvárními polopravdami bezesporu zaslouží – klasické novinařině. Činí tak způsobem vlastním prakticky všem jeho předchozím devíti filmům, hraným i animovaným. Znovu vytváří mikrosvět zabydlený množinou více či méně výstředních postav, znovu klade důraz na zdánlivě podružné detaily, znovu táhne pozornost manýristicky vypiplanou mizanscénou. Rovněž ve Francouzské depeši účinkuje taková sestava hereckých hvězd, která by jinde byla nemyslitelná. Vedle stálic jeho filmografie typu Billa Murrayho, Owena Wilsona či Tildy Swinton jde tentokrát třeba o „debutanty“ Benicia Del Tora, Timothéeho Chalameta a Elisabeth Moss. Ti všichni a desítky jejich kolegů se neváhají stát figurkami v Andersonově domečku pro panenky.

Je zajisté chvályhodné, že i mezi americkými autory stále existují takoví, jejichž rukopis je rozpoznatelný na první pohled a stojí stranou všeho toho, co je Hollywoodu jako takovému často vytýkáno. Příště už by to ale opravdu chtělo nějaký výraznější posun, protože takto někdejšímu nonkonformnímu filmaři hrozí, že oddanost fanoušků nejenže neporoste, ale začne slábnout.