Vinárna „U Královny Elišky“

Klášter cisterciaček založila v roce 1323 česká královna Eliška Rejčka, která přesídlila ve svých třiceti letech na Moravu a v Brně prožila svá nejkrásnější léta. Společně se svým přítelem a partnerem Jindřichem z Lipé, který na Moravě zastával funkci hejtmana, zřídili v Brně vlastní dvůr. Jindřich z Lipé byl velmi bohatý šlechtic a kromě toho, že podporoval Elišku v její činnosti, svolával do Brna i kolokvia, šlechtická sněmovní a soudní shromáždění, což bylo jinak výsadní právo krále. Jindřich si však důvěru Jana Lucemburského dokázal získat do té míry, že ho král často ve své nepřítomnosti pověřoval správou země. Jeho vztah s Eliškou byl skutečně velmi vřelý, i když sám byl ženatým otcem sedmi dětí. S Eliškou prožil v Brně deset let. Když v roce 1329 ve svých šedesáti letech zemřel, Eliška Rejčka se jen těžko s jeho ztrátou vyrovnávala a podle zbraslavské kroniky „pro jeho smrt tolik plakala a žalostila, že to budilo úžas všech, kdož viděli její nářek. A protože se nechtěla od něho odloučiti jak v životě, tak i v smrti, ustanovila, aby bylo jeho tělo s úctou pochováno v klášteře jejího nového založení.“ Když Eliška po pár letech zemřela, byla pochována pod podlahou v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně po Jindřichově boku.

V době založení kláštera byla půda v jeho okolí včetně vinohradů jižních svahů Žlutého kopce ve vlastnictví kláštera Velehradského, který si samozřejmě nárokoval i zahrady a vinice podél Svratky. Obratným vyjednáváním se však Elišce Rejčce a později jejím následovnicím podařilo půdu postupně získávat, až nakonec všechny pozemky v roce 1444 za 10 kop grošů odkoupily. Přestože koncem 18. století musely cisterciačky klášter opustit, nově příchozí augustiniáni pokračovali v hospodářské činnosti úspěšně dál. Svědčí o tom i dodnes dochovaný komplex vinných sklepů v areálu kláštera, známý pověstnou vinárnou U Královny Elišky. Sklepení sloužilo po celou dobu své existence k vinařským účelům pravděpodobně až do druhé světové války, kdy zde byly zásobárny vína pro německý wehrmacht. Vinařská tradice byla porušena až po válce, kdy bylo monumentální sklepení využíváno jako stavební smetiště a sklady. Teprve v šedesátých letech začala jejich postupná renovace podle projektu architektů Josefa Němce a Kamila Fuchse. Vinárna byla slavnostně otevřena v roce 1964 a jako příkladný počin obnovy historických památek získal objekt Cenu města Brna. V době svého otevření měla vinárna kapacitu 170 návštěvníků. Monumentální a rozsáhlá sklepení si i v dnešní době udržují historické tradice a vinárna s vinnými archivy, degustačními salonky a hudebním klubem patří v tomto ohledu k nejatraktivnějším.