Veronika Vieweghová ukazuje, že každý z nás ukrývá Pod maskou stín

Kniha čtenáře přenáší do životního zvratu hlavní hrdinky Tey. Ta zjišťuje, že i když se zdá, že má na první dojem vše, po čem kdy toužila, je nešťastná. Stereotypem uvadající manželství, výchova dětí a udržování čisté domácnosti versus neschopnost sdělit svoje potřeby, mlčení a sebemrskačské myšlenky. Co Tea dělá špatně? A jak to, že si s manželem Tomášem už nerozumí?

Autorka pomocí příběhu manželského páru ukazuje, že nic není černé ani bílé. Mlčením se problémy samy nevyřeší. Naopak se kumulují do té doby, než pohár přeteče, a potom k explozi stačí jen malý náznak nesouhlasu. Tento fakt si uvědomuje i Tea v momentu, kdy je ovlivněna svými toxickými myšlenkami natolik, že nevnímá přijíždějící pohromu v podobě tramvaje. Tento zásadní životní moment odstartuje její opětovné hledání sebe sama.

Děj je rozdělený na část, ve které je chronologicky popsán Tein příběh, a fialové pasáže napsané kurzívou, v nichž autorka čtenářům objektivně přibližuje význam Tininých myšlenek, prolínajících se se zkušenostmi ze své terapeutické praxe s klienty. Ve druhé části knihy je navíc popsán i ukázkový rozhovor klienta s terapeutem. Uvnitř knihy je několik abstraktních kreseb žen dokreslujících děj předešlé kapitoly. Jedna z nich je také na přední obálce knihy.

Romantický román o nalezení cesty zpátky k sobě se mi moc líbil. Autorka v něm čtenáře bravurně vtáhne do děje. Také si ráda pohrává s řečnickými otázkami. Domnívám se, že s Teiným a Tomášovým manželstvím se ztotožní mnoho párů. Vieweghová ukázkově popisuje zaběhlé ženské a mužské stereotypní chování i předem nepsané rozdělení rolí v domácnosti. Na konci knihy je navíc nastíněno správné řešení partnerské krize. Postupné odrývání masek a vystavení se na odiv vlastního stínu není jak v tomto příběhu, tak i ve skutečnosti jednoduché.