V Korzetu rebeluje císařovna Sissi

Jako mladá byla Sissi módní ikonou. Jenže jak stárne, její mladistvý půvab se vytrácí a ona se jej snaží udržet za pomoci čím dál drastičtějších opatření. Blíží se její 40. narozeniny a ona čelí kritickému pohledu svého okolí stažena do čím dál těsnějšího korzetu. Zároveň ale nepřestává být volnomyšlenkářkou toužící po svobodě a úniku z neustálého dohledu svých dvořanů.

Popis osobnosti Alžběty Bavorské alias Sissi je co do volnomyšlenkářství poměrně přesný. Korzet ale není žádné dobově přesné historické drama. Jde spíše o sondu do života a mysli ženy toužící po svobodě, ale spoutané fyzicky i duševně. Korzet zde není jen v roli předmětu, který Sissi dusí, ale je i symbolem společnosti, jež ani ženě v  tak významném postavení nedovolí realizovat své touhy a ambice. V takové situaci existují jen dvě cesty, jak nepřijít o rozum. Vzdát se svých snů a podvolit se, nebo se vzbouřit a bojovat.

Korzet je příběhem ženy, která se rozhodla být rebelkou v době, kdy rebelie byla považována za projev hysterie – duševní nemoci. Zprostředkovává ženskou zkušenost, která je stále aktuální. Režisérka a scenáristka Marie Kreutzer je si toho vědoma a dává to najevo umístěním různých, na první pohled nepatřičných prvků z moderního světa. Tu jde o zapomenutý moderní mop, jinde o  zvonek na dveřích. Všechno navíc dokresluje výborná hudba na pomezí moderny a historie.

Bohužel velký potenciál, který Korzet zajisté měl, není zcela využit. Film je jakousi rebelií v mezích slušnosti. Výkřik vzdoru zde vyznívá trochu do prázdna. Nepomáhá ani rozvleklé tempo, byť mnohé záběry jsou vizuálně nádherné. Vicky Krieps v hlavní roli je vynikající, jenže občas je tím jediným, co drží snímek pohromadě.