Stalker na hrací desce

V deskové hře Zóna: Tajemství Černobylu se ocitáme ve fiktivní budoucnosti. V roli přeživších hrdinů (mrchožroutů) se hráči proplétají pustou oblastí kolem jaderné elektrárny. Na plánu hráči najdou opuštěné město Pripjať i radarový systém Duga. Cesta je provázena řadou pastí a nepřátel a vyžaduje prohledávání opuštěných vládních budov, které jsou plné užitečných artefaktů. Cesta k  nim však vede přes zamčené vchody a složité úkoly. Cílem hry je navštívit jádro reaktoru, kde se nachází magické místo s finálním úkolem. Hra je kvalitně udělaná co se celkového designu, figurek i karet týče. Herní mechanismus vychází především ze série deskovek Arkham Horor.

Postavy mají vlastní příběhy a odlišné schopnosti, které jim pomůžou v  procházení Zóny. Některé jsou vhodné pro fyzický boj, jiné pro magické dovednosti, další zase více zapojují hlavu a čelí situacím bezkonfliktně. Boj je zde řešen poněkud tradičně pomocí kostek. Ty jsou však specifické tím, že mají parametry úspěchu, neúspěchu, zranění a žádné reakce. Obecně je hra k  postavám poměrně nepřátelská. Hráči se střetávají s  řadou monster a anomálií a brání se fyzickým, psychický i radiačním zraněním.

Hra trochu pokulhává zejména na začátku, kdy pomalu bloudíte po mapě a snažíte se získat zbraně, vybavení a artefakty. Pozvolný vývoj postav se v dnešním herním světě již příliš nenosí a může trochu nudit. Zóna také nemá silný hnací mechanismus. Ve zmíněném Arkhamu vás nutí otevírání portálů do jiných světů hru co nejrychleji ukončit. Zde vás limituje pouze počet karet v balíčku zvěstí, a těch je opravdu hodně. Současně je trochu škoda, že byla deskovka pojata jako čistě kompetitivní a drží postavy od sebe. Více by jí slušela trocha kooperace, která se až na konci může změnit v rivalitu. Poměr kladů a záporů je u Zóny poměrně vyvážený. Nejvíce zamrzí, že spousta atributů, které obsahuje, už na herním trhu byla.

Přesto rozhodně stojí za vyzkoušení a slibuje hodiny zábavy.

Jakub Slabák