Sázka na Toma Cruise a jistotu

Nechybělo mnoho a i druhý Top Gun natočil režisér toho původního Tony Scott. V srpnu 2012 ovšem ukončil vlastní život skokem z mostu, zřejmě kvůli neoperovatelnému nádoru na mozku. A tak se stalo, že projekt plánovaný skutečně velmi dlouho dostal svým způsobem na starosti o třicet let mladší Joseph Kosinski. Líbil by se Scottovi výsledek? Těžko říct.

Top Gun zaznamenal ve své době obrovský úspěch, s odstupem let jsou názory na něj mnohem pestřejší. Shrnout je můžeme do dvou hlavních proudů. Řada lidí na tento film odkazuje pokaždé, když má vysvětlit, co všechno je na kinematografických 80. letech odpuzuje. Zmiňují militaristický, až náborový charakter snímku nebo nestravitelný patos. Fanoušci, kteří si dokáží udržet patřičný odstup, naopak oceňují svěže videoklipovou formální stránku nebo téměř neskrývanou queer rovinu ve vztazích mezi letci. Dá se říct, že Tony Scott se tehdy (rozhodně ne naposledy) utrhl z příslovečného řetězu.

Top Gun: Maverick by mu proto mohl připadat jako příliš usedlá sázka na jistotu. Sázka, která co do diváckého zájmu a z něj plynoucích tržeb překonala všechna opakování. Hlavní důvod je prostý: Tom Cruise. Ano, tak jednoduché to zřejmě je. Herec koketující s mírně řečeno kontroverzní scientologickou církví a schopný kvůli zdánlivé maličkosti udělat ze života peklo kterémukoli ze svých kolegů se postupem času vypracoval v dost možná nejblyštivější hvězdu Hollywoodu. Sám o sobě je značkou, zárukou filmové události a až na naprosté výjimky i kvality. Naposledy se na plátnech kin objevil před necelými čtyřmi lety v šestém pokračování série Mission: Impossible, což znamená nejdelší pauzu za celou Cruisovu kariéru. A jak vidno, svět na něj ani náhodou nezapomněl.

Jeho uznávaný i obávaný perfekcionismus z druhého Top Gunu prýští na všechny strany. Příběh zrcadlí originál, brnkání na nostalgickou strunu musí slyšet i člověk, který první Top Gun viděl naposledy před deseti a více lety. Po technické stránce se očekávatelně jedná o špičku akčního žánru, potěší „starý“ přístup k řemeslu s minimem speciálních efektů. Především po zvukové stránce je Maverick dechberoucím zážitkem.

Od prvního Top Gunu uplynulo 36 let. Stejná doba dělila prvního Šíleného Maxe a jeho čtvrtý díl z roku 2015. Návrat to byl vskutku impozantní, o autorovi celé tetralogie Georgi Millerovi rázem všichni mluvili jako o vizionáři. Top Gun: Maverick takovým zjevením určitě není. Jestliže od něj něco podobného ani nečekáte, máte nejvyšší čas zajít si do kina a nechat se bavit.