Rozdílnost je bezva
Na sociálních sítích běžně narážím na netolerantní názory někoho na někoho jiného. Jednomu vadí na druhém třeba to, že je vegan či vegetarián. Nejčastěji se však komentují aktuální události u nás i ve světě. Dotyční nemají rádi fialovou, nebo naopak fandí fialkám.
Takové chování mi vadí, zejména pokud jsou útoky namířeny na podstatu daného jedince, na jeho niterné postoje. Copak jakmile někdo nejí maso, je méněcenný, divný, a proto jej nebudu mít rád? V mládí jsem se stříhal úplně dohola. Udělal jsem to jen tak, nic jsem tím nesledoval, rozhodně jsem se nehlásil ke skinheadům. Reakce okolí byla zvláštní a někdy hraničila s tím, co jsem napsal výše.
Útočné chování přitom vychází z nepřijímání změn a rozdílností. Problém není ve vysílači, ale v přijímači. Nejlepším příměrem je klasické rádio, které když naladí určitou frekvenci, nedokáže vysílat v čisté kvalitě bez šumu. Nenaladí se. Proto jsem si položil otázku: Proč nám různosti a rozdílnosti tolik vadí? Proč potřebujeme za každou cenu obhajovat svou pravdu? Kde je dáno, že názory, které jsme převzali od našich rodičů a předků, případně které přebíráme ze současného společenského uspořádání, jsou správné?
Přiznám se, že i já s tím mám občas problém. Přijímat nové, neznámé situace je pro mě obtížné. Proč tomu tak je? Proč jsou lidé takto nastaveni? Představte si, že byste žili ve světě, ve kterém by po ulici jezdila auta výhradně jedné značky a jednoho typu, v rádiu by hrála stále dokola ta samá píseň a navštívit byste mohli jen jedno divadlo, ve kterém by dávali pouze jednu hru. Líbil by se vám takový svět?
I víno, kterému věnujeme toto číslo, má nespočet odrůd. Nepijeme pouze jeden druh bílého. A co takový Emil Zátopek, natolik odlišný ve svém přístupu k tréninkové přípravě a ke stravování? Byl to olympijský vítěz. Dosáhl by podobných úspěchů, kdyby nebyl JINÝ?
Nebojte se být rozdílní a rozdíly, které vás nenechávají v klidu, se snažte rozpustit v sobě. Jedině tak budete výjimeční. Různost a rozdílnost je krásná a obohacující.
