Radost nabízí milý horor o Jeníčkovi a Mařence

Na plakátech inscenátoři používají zvýrazněným písmem slovo HOROR. Ano, příběh je skutečně hororový, ale dnešní děti se nebojí. Zúčastnil jsem se středeční generálky se sedmi- až osmiletými dětmi z Oslavan a unisono tvrdily, že se nebály. Zakřičel to i můj sotva šestiletý vnuk. Pohádka se jim líbila, dospělým také.

Značná část děje se odehrává na velkém promítacím plátně uprostřed jeviště, téměř jako v klasickém kině. Polský režisér Paweł Chomczyk v úvodu představí dvě herecké dvojice při losování, kdo bude právě teď hrát. Na generálkách a při premiéře bylo toto losování s trochou dohadování opravdové, nikdo nevěděl, jak dopadne. Trochu to připomíná slavný polyekran Josefa Svobody. V Radosti sice mají jen jedno plátno, ale živá postava vběhne do dění na něm, případně se postavy střídají ze záznamu i v přímém přenose prostřednictvím malé kamery, kterou bravurně ovládá Jana Černá v roli Bílé kachničky.

Děj tedy osciluje mezi plátnem a jevištěm. Na něm stojí na formátu zhruba kulečníkového stolu pěkný model strašidelného lesa s domečkem, kde bydlí Jeníček a Mařenka s macechou a tatínkem. A děti z hlediště najednou vidí, že dva herci – na středeční generálce Vilém Čapek a Andrea Hodíková – mluví za tatínka a macechu a najednou také za Jeníčka a Mařenku. Obě titulní postavy jsou nevelké, vlastně docela malé marionety, s nimiž oba loutkoherci šikovně pohybují. Děj se posunuje do lesa, který ve zvětšeném detailu na projekční ploše vypadá i s postavičkami nešťastných sourozenců velmi působivě. „Je to docela náročné, musíte dávat pozor, aby se nitky nezachytily za dekorace,“ řekl na posezení s novináři po generálce Vilém Čapek. Na pohybu dětí v lese i na jejich náročném detailním snímání celá inscenace stojí. Lesem procházejí dvakrát, než je ptáček dovede k perníkové chaloupce, kde, jak napsali Grimmové, žije zlá ježibaba. Naštěstí zůstává jen na plátně, jinak by to byl horor ještě větší. Šklebí se a pitvoří, těší se na dětskou pečínku, naštěstí to dobře dopadne. Ježibabu si užívá ředitel divadla Pavel Hubička, v této inscenaci se společně s Rafałem Budnikem postaral i o scénografii. Jeho Ježibaba je hrozivá, ale ne tak moc, aby se děti bály. V Radosti Ježibaba rychle shoří. U Grimmů děti najdou v perníkové chaloupce drahokamy, v Radosti padají na plátně peníze a vysvobození sourozenci si je strkají do kapes. A tato scéna, považte, se dětem, jak po představení spontánně přiznaly, líbila nejvíce. Jako by neexistoval nádherný les ani hodný tatínek!

Jeníček a Mařenka je zdařilá inscenace, a to díky druhé herecké dvojici Jiří Skovajsa a Barbora Dobišarová. Hudbu ladící s dějem napsal Piotr Klimek, na audiovizuální technice se podílel Sebastian Łukaszuk. Dramaturgyní je Kateřina Šplíchalová Mocová. Režisér Chomczyk prozradil, že kombinaci videotechniky s živým divadlem již dělal, ale nikoli v takovém rozsahu jako v Radosti. Přijďte se podívat.

* Jan Trojan *