Nespoutaná Tove chtěla žít, milovat a tvořit

S hlavní hrdinkou se v úvodu filmu setkáváme v roce 1944 v rozbombardovaných Helsinkách, kde si v leteckých krytech dělá první náčrtky muminků. Tove se po konci války snaží uplatnit svůj talent a pokouší se nalézt vlastní výtvarný styl. Její ambiciózní otec, který je sochařem, ji ale neustále nutí, aby se věnovala klasické malbě.

Vztah k dominantnímu a stále nespokojenému otci patří mezi ústřední témata filmu a jde zde zachycen velmi dobře. Tove chce získat otcovo uznání, chce se mu zavděčit, ale zároveň proti němu rebeluje. Právě snaha o vymezení se vůči autoritě nakonec vede k tomu, že se vydá vlastní cestou a začne psát příběhy o mumincích.

Tove však nehledala jen svůj výtvarný styl, postupně objevovala i svou sexuální orientaci. Milostné vztahy s jinými muži i ženami patří k dalším důležitým tématům. Děj filmu se zaměřuje především na její osudovou a nešťastnou lásku k bohémské divadelní režisérce Vivice Bandlerové. Snímek se soustředí na emocionální rozměr hlavních hrdinů. Díky skvělému hereckému výkonu Almy Pöystiové jsou diváci ponořeni do vnitřního světa Tove a prožívají všechny její pocity společně s ní. Zajímavě se ve filmu pracuje také s hudbou a tancem. Radost, vztek i smutek proměňuje temperamentní žena v pohyb a ty nejsilnější emoce prožívá právě během tance. V paměti utkví i scéna, kdy se nešťastná Tove vydává na procházku v bouři, nebo pasáž, v níž plná vzteku štípá ve svém bytě dříví. 

Také čtěte

Divochova cesta z města je hořká a krvavá

Fanoušci skandinávské kinematografie asi tuší, že dánský Divoch nebude hřejivou a laskavou komedií...

Je třeba zmínit, že zpočátku je občas poněkud složitější zorientovat se, v jaké době se vlastně nacházíme a v jaké fázi je momentálně umělecká kariéra Tove Janssonové. Snímek asi nejvíce ocení lidé, kteří ji a její dílo již znají, nevědí však příliš o jejím osobním životě. Velmi zajímavé jsou právě pasáže, ve kterých se ukazuje, kdo ji inspiroval a byl předobrazem postav a postaviček v jejích příbězích.

Ve finále se na plátně objeví dokumentární záběry již zestárlé Tove, která tančí stejně vášnivě jako ve filmu. I to je silný moment, kdy si naplno uvědomíme, že nebyla jen filmovou postavou, ale skutečnou ženou, která chtěla žít, milovat a tvořit.