Nenápadná cesta k úspěchu

Jaroslav Foglar začal tuto knihu psát na pokračování pro časopis Skaut-Junák v roce 1933, jako svou v pořadí druhou. Tedy už zde, na začátku své dráhy spisovatele ukázal, kam svou tvorbou bude nadále směřovat. Že i na první pohled obyčejný chlapec či dívka můžou dosáhnout výrazného úspěchu, pokud žijí morálně a soustředí se na svůj rozvoj a kázeň.
Hlavní postavou vyprávění je Petr Solnar. Chlapec, který na začátku posledního ročníku školní docházky reaguje na změny ve svém bezprostředním okolí intenzivněji, než tomu bylo doposud.

Také se skoro až děsí setkání s charismatickým a sebestředným, přesto u většiny žáků oblíbeným Rudou Lorencem, jehož samozřejmou autoritu vůdce třídy po krátkém vnitřním souboji odmítá. Přestože se mu z počátku do jisté míry skrytě obdivoval.Tímto postojem si ovšem přemýšlivý Petr Lorence nepřímo poštve proti sobě. Nejednou se přitom sám Lorenc takříkajíc „odkope“, když dá otevřeně najevo svou povrchnost nebo časem už neskrývanou zášť a zbabělost vůči vyzrálejšímu Petrovi.

Také čtěte

Učebnice Bobří řeky

Recenze nového vydání legendárního románu Jaroslava Foglara.

Zároveň se nedá úplně říct, že by Petr o ono „první místo“ (třeba ve třídě) vyloženě usiloval. Spíš se sám snaží v životě uspět. Být jednoduše lepším pro dobrý pocit ze sebe samého, být přínosem společnosti. A že si toho všimnou jeho spolužáci? To už je spíš bonus.Je to podobné jako u jednoho z vrcholů knihy – běhu napříč městem. Petr se sice zpočátku soustředí na výhru nad Rudou, ale hlavním důvodem jeho účasti je poměřit síly s ostatními a zjistit, jaká se v něm nyní, na prahu dospívání, probouzí síla.

Nejde o jedinou Foglarovu knihu, která se takto věnuje tělovýchově, v níž se hlavní hrdina vyznává, jaké potěšení mu pohyb přináší. Zvlášť podmanivě, až návodně působí pasáž, kdy Petr každé ráno „závodí“ s rozjíždějícím se vlakem – Jižním rychlíkem. Přestože je Boj o první místo tzv. skautský román, skauting zde není není stavěn do popředí. Spíš funguje jako jedno z doporučení, jak rozvíjet své schopnosti, kde najít dobrý kolektiv. Dokonce se v příběhu objeví i postava, která se ke skautingu také hlásí, ovšem její úloha je v konečném důsledku záporná.

První knižní vydání „Boje“ z roku 1936 ilustroval svými často až úsměvnými perokresbami mladý malíř Alois Ludvík Salač. Naproti tomu vydání v Albatrosu opatřil osobitými, možná poněkud statickými, ale zato barevnými kresbami výtvarník Jaromír Švejdík, autor známější široké veřejnosti především ilustracemi Aloise Nebela.Také v případě této knihy čeká na čtenáře „pracovní sešit“, jenž tentokrát nabízí sedm zkoušek modelovaných na základě příběhu knihy.