Necítím se být cestovatelskou celebritou
Jako správný cestovatel-profesionál stráví Jiří Kolbaba většinu roku na cestách. Když už zavítá domů, je to zpravidla proto, aby se připravil na další cestu a přitom podnikl i pár zastávek po České republice se svými oblíbenými a lidmi vyhledávanými diashow.
Váš projekt THE WORLD je založen na volném cestování po světě, ale především na přednáškách pro veřejnost. Jak se vám podařilo přežít dobu karantén a uzavřených hranic?
Potýkal jsem se s podobnými problémy jako ostatní. I když uzavření hranic je pro mě velká ztráta i normálně. Zároveň jsem si mohl alespoň uspořádat archiv, něco prostudovat nebo si přečíst. A v neposlední řadě jsem se věnoval organizaci projektů, na které běžně, když hekticky pobíhám po světě nebo po přednáškách, nemám čas.
Ale abych to trošku odlehčil, právě v té době, tedy zhruba před dvěma lety, jsem dosáhl důchodového věku, takže už pobírám penzi, která mě ekonomicky skromně drží nad vodou (smích).
Jaký byl návrat na pódium festivalu GO KAMERA? Po dvou letech, kdy se nemohl konat.
Především jsem moc rád, že po tom náročném období tradice festivalu GO KAMERA zase pokračuje. Je pro mě čest, že jsem na jeho uplynulých čtyřiadvaceti ročnících mohl, pokud jsem nebyl pracovně mimo, v drtivé většině vystupovat, a to v celkem prestižním čase. Dnes se dokonce na jeho organizaci částečně i podílím tím, že zasedám v jeho odborných komisích.
Takže návrat skvělý a tím, že se tentokrát festival konal na Hvězdárně, to asi nemohlo být lepší (vystoupení pana Kolbaby bylo vyhodnoceno jako druhé nejlepší v rámci celého festivalu; pozn. red.). Já na Hvězdárně přednáším velmi rád, protože velký sál nabízí opravdu špičkovou projekční techniku, skvělou atmosféru i pohodlí pro návštěvníky.
V poslední době se rozmáhá trend, kdy jsou známí cestovatelé součástí běžných zájezdů. Mimo vás vím například o možnosti cestovat s Josefem Formánkem na ostrov Siberut. Jaké to je, být tzv. brandem neboli značkou? Být takříkajíc cestovatelskou celebritou? A jak tyto cesty vnímáte?
(smích) Tak především – necítím se být cestovatelskou celebritou. Ono je to spíš tím, že pokud tak dlouho na českém území dělám tolik viditelných cestovatelských projektů, cestovní kanceláře si mě jednoduše všimnou a nabídnou mi spolupráci.
Obecně jsou pro mě tyhle cesty velmi inspirativní a osvěžující. Většinou totiž cestuji sám, a při těchto příležitostech mám unikátní možnost vidět svět takříkajíc jinýma očima. Navíc potkávám zajímavé lidi, se kterými se časem třeba i spřátelím.
Četl jsem, že účastníky těchto „zájezdů“ učíte i fotit. Nemáte obavy, že si vlastně vychováváte konkurenci?
Ne, mě velmi těší, pokud můžu přispět někomu radou, jak fotografovat. Dokonce to vnímám jako svůj úkol, protože sám jsem si prošel podobným vývojem a dobře si pamatuji, jak jsem byl vděčný, když mi někdo poradil třeba stran kompozice a zlatého řezu.
Jinak kdybych se bál, že si vychovám konkurenci, tak bych to nedělal (smích). Naopak, spíš mám radost, když po mém boku vyrůstají noví cestovatelé a novináři věnující se cestovatelské tematice. Trh je veliký a je zde místo pro každého, kdo si najde své příznivce.
Teď trošku aktuálně – kam máte namířeno?
Vzhledem k tomu, že jsem se nyní vrátil ze svých oblíbených destinací, jako jsou Norsko, Island a Špicberky, v mezičase zpracovávám dovezené materiály. Bohužel celý červen jsem měl být v Rusku, na Sibiři u Bajkalu. Měl jsem tam jet z Brna autem. To všechno z pochopitelných důvodů padlo a já jsem stejně jako celý svět šokovaný, co všechno se ještě dnes může stát…
Červen tedy bude trochu improvizovaný, ale hned v červenci jedu do Norska, pak na Island, pak zase do Norska… Na listopad se chystám například do Jordánska. Je toho zkrátka moc. Navíc už nyní plánuji roky 2023, 2024. Ale jsem moc rád, že můžu žít tak úžasný a pestrý život.
KULT* je především kulturní magazín, takže jedna otázka i z této oblasti. Najdete si na svých cestách čas i na kulturu? Při možnostech, jaké máte, se přímo nabízí navštívit nějakou proslulou scénu.
Já jsem odmala velký milovník muzikálů, takže ano, rád si zajdu na klasický muzikál třeba do Londýna, do Paříže nebo do New Yorku. Nicméně moderní koncerty nebo divadelní kusy moc nevyhledávám.
Co naopak vyhledávám, jsou zvlášť v exotičtějších destinacích místní slavnosti nebo divadelní představení, která rozšiřují mé obzory. Člověk totiž jejich prostřednictvím lépe pozná historii i tamní lidové zvyklosti. Jsem pak nesmírně rád, pokud se na tom místě můžu chvíli pohybovat, fotografovat, zjistit si co nejvíc informací a následně své poznatky předávat dál, třeba na přednáškách v českém prostředí.
Vím, že svět je opravdu pestrý, přesto – existuje nějaká událost, kam se pravidelně vracíte?
To se snad ještě nestalo, abych se opakovaně vypravil do světa na nějakou akci. V tomto smyslu se spíš jezdívám podívat do Vlčnova, na Jízdu králů. Pravděpodobnější pro mě je, že se rozhodnu jet na konkrétní událost jednorázově. Třeba letos v dubnu jsem se chystal na oslavy 300 let od objevení Velikonočního ostrova Jacobem Roggeveenem, který tak učinil na Velikonoční neděli roku 1722. Jenže ostrov kvůli pandemii zavřeli a zrušili na něj všechny lety.
Rýsuje se ve vašich činnostech něco nového, na co byste rád čtenáře KULTu upozornil?
Spíš bych rád upozornil na věc naopak dvacet let starou, a tou je mé pravidelné vysílání na vlnách Rádia Impuls.
Dvacet let? Tak to už je opravdu hodné zaznamenání!
Ano, ta spolupráce trvá opravdu už dvacet let a mě dodnes nepřestává těšit i udivovat zároveň, že si tam každý všední den povídáme o mých cestách. Jinak se snažím připravovat stále nová a nová témata na své přednášky a diashow a také jsem aktivní na Facebooku a Instagramu. Navíc se mi podařilo, prakticky na začátku pandemie, vydat knížku o Islandu, což byl další splněný sen. (chvíle přemýšlení) Ještě mě napadá jedna věc, ale o té nechci moc mluvit – rýsuje se retrospektivní kniha o třiceti letech mého cestování po celém světě. Ta je bohužel z velké části závislá nafinancování, které nyní intenzivně řeším.
Když už mluvíte o knihách – nemohla mi uniknout ta, kterou jste připravil společně s Miloslavem Stinglem, Očarovaná Havaj. Můžete se na závěr vyjádřit ke spolupráci s touto legendou?
S Mílou Stinglem mě pojilo dlouholeté nádherné a inspirativní přátelství, kdy jsme spolu mnohokrát rozebírali různá cestovatelská témata. Zejména ta, která nás spojovala. Tedy především nezávislé cestování po světě, vřelý vztah k Polynésii, Pacifiku a vůbec tamním kulturám. Naší společnou láskou byla tedy i Havaj a on se přede mnou jednou zmínil, že by rád udělal reprint své Očarované Havaje, ale s mými současnými fotkami. Bylo to mimo jiné i proto, že jsme spolu podnikli několik jevištních vystoupení, při kterých jsme se dotýkali tematiky Havaje a vzájemně porovnávali své zkušenosti. Nakonec se to nějak propojilo s nakladatelstvím a kniha vznikla. Ale já jsem k tomuto projektu přispěl jen malým dílem.
Nejste zbytečně skromný? Vždyť vaše jméno coby autora fotografií je jako tahák pro čtenáře na titulní straně.
Ale ano, přispěl jsem do knihy svými fotkami, jenže on byl, je a nejspíš nadále bude největší znalec těchto kultur na českém území. On byl vůbec obrovská pokladnice fantastických a inspirativních informací. Vždyť jeho knihy mě v cestování výrazně ovlivnily už dlouho před tím, než jsme se vůbec mohli potkat a seznámit.
Pro mě byla spolupráce s ním nesmírně prestižní záležitostí, protože pokud vím, tak všechny své knihy vydal jako výhradní autor. Tohle bylo poprvé a vlastně i naposledy, kdy s někým spolupracoval, takže jsem velmi hrdý, že jsem u toho mohl být.
Více o Jiřím Kolbabovi se dozvíte na Facebooku, Instagramu nebo webových stránkách.
Fotografie: Jiří Kolbaba – THE WORLD
Český cestovatel, fotograf a spisovatel. Procestoval všech šest kontinentů a více než 130 zemí světa. Působí jako popularizátor poznávání cizích kultur a spolupracuje s mnoha médii. Na Rádiu Impuls má již dvacet let populární autorský pořad o cestování. Známá jsou zejména jeho jevištní diashow, se kterými jezdí po celé České republice.
