Na území Fan-Tanu

Jindra Sochor touží stát se učitelem, jenže strádá výchovou svého poněkud despotického otce. Kvůli dusné domácí atmosféře se totiž nesoustředí na učení a další pětka z chemie je už jen pomyslnou poslední kapkou. Jindra zpanikaří. Ve zkratu nastoupí do tramvaje a nechává se odvážet co nejdál. Prostě utíká. No a jak tak projíždí velkoměstem, dostane se až do Řásnovky. Jemu dosud neznámé čtvrti, jejíž název mu učaruje natolik, že se rozhodne vystoupit, a najde zde své útočiště.

Poté, co u něj odezní prvotní šok z útěku z domova, se uklidní a začne přemýšlet, co dál. Přitom natrefí na místo, vyhlídku na město, kde jej napadne spásná myšlenka, jak se vrátit bezpečně domů. Proto se sem pak opakovaně vrací, aby zde činil i svá další zásadní životní rozhodnutí. Myslím, že právě „Řásnovkou“ se více než v kterékoli jiné své knize autor jako zkušený vychovatel snaží mladým čtenářům sdělit, že i v poměrně mladém věku můžou být sami strůjci svého úspěchu.

Také čtěte

Paleontologické dobrodružství

Recenze knihy Jaroslava Foglara Dobrodružství v Zemi nikoho

Jednají-li s rozmyslem! I Jindrovi se díky tomu opravdu daří. Sice je donucen odejít ze studií, ale další životní cestu si už vybere sám. Začne se v Řásnovce učit truhlářem a díky zklidněné situaci doma zkouší pokračovat i ve studiu. Třebaže soukromě. Také v klubu, který v Řásnovce právě založili jeho noví kamarádi, je úspěšný. Ke všeobecnému nadšení navíc formuluje i program společné činnosti. Vedle her a soutěží (vlastních i pro veřejnost) chlapcům odvážně navrhne celkem nemalý úkol: dohlížet na spravedlnost v Řásnovce.

Proto se na Jindrův klub obrátí s prosbou o pomoc Tonda Menčík, autor Fan-Tanu, originální a v Řásnovce velmi oblíbené hry. Chlapec, kterého nyní chce jeho někdejší kamarád „zkrátit“ o autorská práva na komerční využití hry. V knize celkem ostře kontrastuje rozdíl mezi organizovaným klubem a člensky neurčitou, spíš autoritářskou partou. Dominanci jedné takové v Řásnovce významné party Arny Bidmanna ukončí až sebevědomý zákrok Jindry Sochora a jeho klubu. Pozoruhodné také je, že v příběhu mají nezvykle velký prostor i dívky.

A co není ve Foglarových knihách už vůbec obvyklé (předtím ani potom), že by k některé z nich choval sympatie sám hlavní hrdina. Jaroslav Foglar dokončil Tajemnou Řásnovku v roce 1952, už jako zakázaný autor. Na první vydání proto došlo až roku 1965, s lyricky zádumčivými, černobílými kresbami brněnského výtvarníka Milana Zezuly. 

Vydání v Albatrosu opatřila naopak barevnými, často velmi výpravnými ilustracemi Barbora Kyšková. Její obrázky nepostrádají tajemnost městských zákoutí ani napětí ve tvářích postav. Knihu tentokrát doplňují pravidla autorovy hry Boj o Zlaté ostrovy, což je jakási alternativa nakladatele ke čtenářům dodnes záhadnému, až „imaginárnímu“ Fan-Tanu.