Na to, co je teď, dá Zeď odpověď
Divadelní recenze na představení Zeď
Lidé žijí všude, akorát ne teď a tady. Pořád dokola omílají v hlavě „jak a proč něco bylo“, jindy zase „co bude, až bude“. „Co by kdyby“ je snad nejpopulárnější téma lidských myšlenek. Když ale neviditelná Zeď v HaDivadle přestřihne násilně tok minulých i budoucích vírů, zůstane jen nepředstavitelně tíživá přítomnost.
Městská žena na víkendovém pobytu v horské chatě zjišťuje, že uprostřed lesní mýtiny vyrostla znenadání zeď – neviditelná a nepřekonatelná. Je uvězněna v samotě, kde jedinou náručí je všeobjímající příroda. Ona, pes, kráva a kočky a k tomu něco tak jednoduše složitého, jako je přežití. Jak udržet čerstvé maso i v létě? Kde je nejvhodnější místo pro sázení brambor? Proč se vyplatí spát s nabitou puškou u postele? Režie Kamily Polívkové uzemňuje diváky mnoha způsoby. Na scénu Antonína Šilara s minimalisticky působivými světelnými efekty se dá koukat hned ze tří směrů. Jediný „lidský“ herecký element Terezy Hofové si poradí s hmatatelnými živly vody a ohně, ale nezalekne se ani přeříznutí polena v reálném čase. Vytrvalost, odhodlanost a schopnost přizpůsobit se z ní tryská jako mléko z vemena krávy Belly, kterou musí naučit dojit. Jiří Svoboda coby nejvěrnější přítel člověka Hofové zdárně sekunduje – se psí zvědavostí a obětavostí.
Zeď ukazuje, co je v životě nejpodstatnější – obstarat si kvalitní jídlo a vodu pro přežití a umět si pracně nabyté bohatství i účinně chránit. Více než na stavění neviditelných bariér a plotů v našich mozcích se soustřeďme na rychlou schopnost adaptovat se na neočekávané podmínky. Vše přítomné je rozhodně víc než minule-budoucí velké nic.
Máte předplaceno?
Další číslo vám neunikne – KULT* vám doneseme až pod nos.
A k tomu navíc volné vstupenky, extra bonusy a další rozmazlování našich podporovatelů.
