The Last of Us umí překvapit

Hned na začátek je nutné zdůraznit, že následující řádky vycházejí z veřejně dostupných prvních třech dílů seriálu a autor si tedy neklade nárok na definitivní hodnocení celé série. Hlavní otázky však úvodní epizody zodpovídají.

Také čtěte

Podmořský svět druhého Avatara je dokonalý, jeho postavy však uvízly na mělčině

Avatar: The Way of Water patřil k nejočekávanějším filmům letošního roku. Řady nadšených fanoušků...

Nové filmové nebo seriálové adaptace úspěšných videoherních titulů to mají těžké. Od začátku je provází poukazování na to, kolik značek už v tomto smyslu selhalo. Některá pokračování hororové klasiky Resident Evil potěšila alespoň nadšence do brakových odnoží žánru, většinou je však výsledkem větší či menší zklamání (Tomb Raider, Warcraft, Assassin’s Creed). Bude The Last of Us výjimkou, nebo dokonce zlomem?

Zatímco původní tvorba pod hlavičkou Netflixu trpí nadprodukcí a na jedno povedené dílo připadá několik podprůměrných (přičemž nůžky se spíše rozevírají), HBO si v oblasti seriálů drží auru „základní“ kvality. Méně bývá více. Dokladem budiž vynikající Boj o moc nebo nedávný hit Černobyl. Ten měl na starosti do té doby spíše vysmívaný a pak rázem obdivovaný Craig Mazin. The Last of Us je jeho druhým seriálem. Tvůrčím partnerem mu přitom je Neil Druckmann, který stojí za původní videohrou.

Co se ústředního tématu týče, může The Last of Us na nezainteresované diváky působit jako další dobrodružná dystopie se zombiemi – ačkoli tady se jim tak neříká. Celosvětová katastrofa biblických rozměrů, snaha skupinky přeživších zařídit se v nových, všudypřítomný smutek, melancholie, boj za vlastní důstojnost. To všechno jsme viděli v klasikách George A. Romera, v Živých mrtvých, četli ve stovkách románů.

The Last of Us po většinu první a druhé epizody neslibuje závratnou originalitu. Pracuje se sadou povědomých rekvizit na prošlapané mapě vztahů mezi protagonisty. Záhada, proč se lidstvo mění v hordu vražedných monster, je tentokrát vysvětlena mykologicky. Ani to není úplné novum, ale příjemné oživení určitě. Tím spíš, že podobných „drobností“ se ve filmovém světě, v jehož středu se rezignovaný pašerák Joel (přesný Pedro Pascal) ujal puberťačky Ellie (výborná Bella Ramsey), vyskytuje vícero.

Jako nejslibnější se pak jeví epizoda třetí. Jelikož jsme do té doby sledovali seriál poutavý, filmařsky dotažený, ale přece jen autorsky opatrný, romantický vztah mezi dvěma stárnoucími muži může méně liberální částí publika slušně otřást. Homoerotickou sekvenci čeká v jasně žánrově vymezeném příběhu málokdo. I když zůstane nárazovým ozvláštněním, je nadějí, že podobně odvážných překvapení nabídne The Last of Us víc. Už proto stojí za další pozornost.