Recenze

Japonský hit umí ukolébat i rozrušit

Drive My Car je japonský drama-road film z roku 2021

Drive My Car, film, drama, recenze, magazín Kult* Brno
Film
Primárně vychází ze stejnojmenné povídky Harukiho Murakamiho z jeho sbírky Muži bez žen z roku 2014

Jedna z otázek, které provázely letošní udílení Oscarů, zněla: Dokáže japonský snímek Drive My Car zopakovat převratný úspěch jihokorejského Parazita z před dvou let, který jako vůbec první neamerický film dokázal zvítězit v hlavní kategorii? Nestalo se, byla z toho „pouze“ soška pro nejlepší cizojazyčný film. I tak jej ale pochopitelně provází pověst jedné z událostí sezony.

Kromě mnoha výrazných ocenění – vedle Oscara třeba Zlatý glóbus nebo cena za nejlepší scénář na festivale v Cannes – hraje zájmu o Drive My Car do karet především jméno autora literární předlohy, již režisér a scenárista Rjúsuke Hamaguči adaptoval. Film čerpá své motivy hned z několika novel a povídek globálně nejčtenějšího japonského spisovatele Harukiho Murakamiho. Jinak ale Drive My Car rozhodně nepředstavuje snímek, který by šel naproti zájmu masivnějšího publika – a to i na poměry takzvaně artové kinematografie. Trvá tři hodiny. Nerozvíjí chytlavou zápletku. Plyne rozvláčným tempem. Příběh nabízí styčné body s klasickým dramatem Strýček Váňa z  roku 1899, jež už dnes strhne skutečně málokoho.

Drive My Car, film, drama, recenze, magazín Kult* Brno

To všechno by však v ideálním případě mělo ustoupit faktu, že Drive My Car je vynikajícím filmem. Co se zastřešující nálady, symboliky a škály klíčových témat týče, nabízí se srovnání s  jiným festivalovým hitem těžícím z Murakamiho předlohy, jihokorejským Vzplanutím z  roku 2018. Oba snímky předpokládají, že k nim divák bude přistupovat s určitou pokorou a myslí otevřenou asijské produkci, která se v jejich případě projevuje například typicky východním akcentem na témata rituálnosti, vnímání času nebo (ne) možnosti vyrovnat se se ztrátou blízkého člověka. Patrně největší kouzlo Drive My Car, umožněné právě i velkorysou stopáží, spočívá v  tom, že záleží pouze na konkrétním recipientovi, na kterou z  obsažených rovin se primárně zaměří. Z  těch dominantních se nabízejí zákulisí vzniku klasické divadelní inscenace, komunikace v mnohojazyčném kolektivu, mezigenerační rozpory nebo netradiční pojetí žánru road movie.

Drive My Car, film, drama, recenze, magazín Kult* Brno

Hamaguči navíc umně pracuje s  dávkováním klíčových informací, potřebných pro lepší pochopení jednajících postav. Zatímco řadu otázek záměrně nechává nezodpovězenou, občas neváhá v  rámci jednoho dialogu prozradit hned několik zásadních skutečností, jež mají potenciál pomalostí vyprávění ukolébaného diváka bezmála rozrušit. Zároveň se tak děje vlastně trochu mimochodem, aniž by autor převracel doposud viděné a redefinoval ústřední charaktery. Už teď je víceméně jasné, že mnoho poutavějších filmů letos do české kinodistribuce nevstoupí.

K  rozehrání podmanivé filmové partie prostě občas stačí pár dobře napsaných postav a jeden obstarožní červený automobil.

Hodnocení: 80%

Drive My Car
Rjúsuke Hamaguči
Premiéra 24. března 2022
www.aerofilms.cz

KULT Máš předplaceno?

Máš předplaceno?

Další číslo ti neunikne – KULT* ti doneseme až pod nos. A k tomu navíc volné vstupenky, extra bonusy a další rozmazlování našich podporovatelů. 

Mohlo by vás zajímat

Recenze
Film
Psal se rok 2003, když Janu Duškovi diagnostikovali nevyléčitelnou...
Recenze
Film
Film se odehrává v oděské věznici, kde si odpykávají své mnohaleté...
Recenze
Divadlo
Verdiho operu na temné téma uvedlo jako poslední premiéru této sezóny...
Recenze
Knihy
Kniha pojednává o splněném snu Honzy i o Černobylu a o tom, co tam...