Jak spisovný pokec, tak Lízin lochec

Příběh muzikálu My Fair Lady je stejně nesmrtelný jako sám G. B. Shaw. Chudé slečinky, která se živí prodejem kytic na Zelném trhu, se ujme profesor Hradský. Ten se jí snaží odnaučit hantec tak usilovně, až Líza za všech okolností ví, že déšť dští ve Španělsku zvlášť tam, kde je pláň, a že v Holandsku, v Haifě i v Himalájích jsou hurikány, ano. Prostorné hudební jeviště dává vyniknout nejen choreografii Anety Majerové, ale vejde se tam i víc scény Jaroslava Milfajta. Přestavby jsou sice delší, ale rozšířený orchestr Karla Cóna se mezitím dovede předvést. Mladá i vyzrálá krev se na Hudebce neztrácí. Líza Elišky Skálové srší činoherní energií. Pro Petra Štěpána je role profesora Hradského samozřejmostí připomínající proces dýchání – to, co dokázal dřív, dnes dokáže zas, a přec o pár let starší je. Mládí Alana Novotného jako Lízina otce Alfréda (pozor, nesplést s jejím bratrem) nebrání jeho špica výkonu. Fyzická proměna člověka je náročná, ale daleko více úsilí musíme věnovat lidské duši. Klíč k ní se skrývá v srdci. Městské divadlo Brno odemyká s My Fair Lady divácké hercny už od roku 1999, což je doteď bezmála čtvrtstoletí. Na Zelňáku v Lidické to nejde jinak než betálně, ať už s hantecem v plicích nebo s pravopisnou bichlí v ruce.