Conan – třikrát jinak

První povídka Rudé hřeby mi výtvarnou čistotou evokuje spíše sci-fi. Conana zde nezbytně doprovází zpočátku poněkud odtažitá žena – bojovnice Valerie, kterou legendární válečník víceméně náhodně potká na své cestě. Společně pak přemůžou draka, aby zabředli do příběhu dvou válečnických kmenů, které našly smysl svého bytí v „bratorovražedném“ boji. Rudé hřeby, jež dávají příběhu název, jsou hrůzným svědectvím výčtu obětí na straně nepřátel.

Druhá část knihy, nazvaná Lidé černého kruhu, podle mého asi nejvíc odpovídá výtvarné představě nespoutané bojovnosti Cimmeřana Conana. S přítomností černé magie i ponurou výpravností. Jsou zde také celkem výstižné „hlášky“ typu: Conan: „Pojď sem, ty stará vojno! Zabil jsem ti dva chlapy. Nevěděl jsem, že jsou tu s tebou…“ Jar Afzal: „Ale no tak, Conane, umřít v boji, to je válečníkův osud! Je pro ně čest, že jsi je skolil právě ty!“

Pozornost v poslední části, nazvané Zambulské stíny, od začátku poněkud rozptyluje nahá žena. Jakože úplně nahá. Ono to asi k tomuto žánru patří. Ovšem ještě kousek a ten komiks bych do 18 let asi neprodával.Tím se dostávám k otázce, komu je dílo určeno. Zda dospělým milovníkům fantasy, kteří u něj jen tak zrelaxují, případně jsou dokonce schopní se ze svých civilních životů převlékat a vydávat se za válečníky v komunitách k tomu určených, nebo pro dospívající (také jsem na podobném umění vyrůstal), kteří v komiksu naleznou spíš výtvarně výpravnější román.
Ne, nezavrhuji kvalitu a nasazení komiksových malířů, jen mi ona verva a zuřivost, s jakou zde Conan a další jeho hrdinové vystupují, přijde chvílemi až úsměvná. I když jde nesporně o vážné umění! Vzpomenete si na film Kdo chce zabít Jessii?
Neodpustím si však ještě jeden citát. Větu, kterou Conan pronese po rozhodující bitvě, v části Rudé hřeby. Tehdy Valerie říká: „Dostala jsem jen jednu ránu nad kotník, ale to přežiju. Co ty?“ Conan: „Tohle není moje krev.“