knihy, jazyk, cizojazyčné knihy, výuka jazyka, angličtina, Brno, vzdělávání

Jakému typu studentů četba cizojazyčné knihy při výuce nejlépe poslouží? Je to samozřejmě individuální záležitost. Uškodit ale nemůže nikomu. „Čtení je dle mého názoru vjem napomáhající pasivnímu i aktivnímu osvojení jazyka. Může být užitečné v podstatě všem studentům, ale nejvíce milovníkům literatury,“ uvádí Jaroslav Suchý z A School.
Ludmila Markesová z Jazykové laboratoře upozorňuje, že po této metodě sáhnou zřejmě jen ti, kteří jsou čtenáři beletrie. „Různí lidé upřednostňují různé metody výuky a různé knihy a autory. Někdo bude číst beletrii, jiný literaturu faktu, sci-fi nebo detektivku. Já to řeším tak, že mám ve školní knihovně všechno možné, a každý, kdo má zájem, si může vypůjčit knihu nebo časopis podle svého uvážení – dělají to ovšem spíše pokročilí posluchači, a to ještě takoví, kteří čtou i jinak.“

Čtení ve výuce?
Nelze asi předpokládat, že by lektoři do své výuky přímo zařazovali četbu z knih. I když je možné pracovat s krátkými úryvky nebo kratšími útvary, například bajkami či básněmi.
„Čtení knih přímo ve výuce je časově velmi náročné a při dvou hodinách výuky týdně obtížně realizovatelné. Dá se číst po částech tam, kde mají žáci výuku alespoň pět až šest hodin týdně. Přímo ve výuce se mi osvědčily spíše různé kratší texty vybrané podle témat probíraných lekcí nebo třeba kratší detektivky a poslechové hry na kazetách nebo CD, které se dají probrat po částech během čtyř až šesti vyučovacích hodin,“ uvádí Ludmila Markesová. „Dnes již existují takové nahrávky, které jsou zpracovány podle jednotlivých úrovní od A2 po C2. Jsou k tomu i texty, slovní zásoba a úkoly k jednotlivým kapitolám, takže ve výuce většinou děláme poslech s porozuměním, vysvětlení neznámé slovní zásoby, otázky k textu, sumarizaci a doma si pak posluchači mohou přečíst text, zopakovat slovní zásobou, udělat úkoly, pak v další hodině zopakujeme, co už slyšeli, a přejdeme k další kapitole. Tato práce nad rámec učebnice většinu posluchačů baví, jsou zvědaví na další pokračování a nenásilnou a zábavnou formou si hodně rozšiřují slovní zásobu a schopnost porozumění slyšenému,“ prozrazuje tip Ludmila Markesová.

Dvoujazyčné knihy
Na knižním trhu jsou také k dispozici dvoujazyčné knihy a jejich výběr se čím dál více rozšiřuje. Některé z těchto knih obsahují pouze cizojazyčný text a jeho český překlad na druhé straně, jiné mají pod čarou i poznámky, které cizojazyčně opisují význam slova. Čtenář je tak donucen přemýšlet a vnímat text v celých souvislostech. Pokud si neví s překladem rady, jednoduše se podívá na druhou stranu. V tom se projevuje dvojsečnost dvoujazyčných knih. Je tu příliš velké pokušení mrkat na druhou půlku neustále.
Jak tedy nejlépe pracovat s textem? „Je dobré se nejdříve snažit porozumět anglickému textu bez použití překladu, který je možné zakrýt a neodkrýt – je to v podstatě jen o morálně-volních vlastnostech studenta, poté použít výkladový slovník, následně dvoujazyčný slovník a nakonec odkrýt překlad,“ doporučuje Jaroslav Suchý.
„Také si můžeme přečíst nějakou knihu nejprve v českém překladu a pak v originále. Tady je ale někdy problém zajistit si oba texty nebo sehnat skutečně dobrý překlad. Já sama dávám přednost četbě v originále s vysvětlením obtížnější slovní zásoby, popřípadě gramatických konstrukcí,“ prozrazuje Ludmila Markesová a pokračuje: „Domnívám se, že bychom měli vést své studenty k četbě v originále.“ Její představa je taková, že lektor vybere nějakou povídku, zadá ji k přečtení doma a pak nechá studenty ve výuce hovořit o tom, co četli. Některé odstavce nebo složitější větné konstrukce s nimi potom může podrobně rozebrat gramaticky i po stránce slovní zásoby. Do češtiny by však lektor neměl překládat, aby se posluchači učili vnímat význam v originále. Posluchačům by se neměla z cizojazyčné četby dělat povinná četba, ale v rámci výuky či domácí přípravy by se spíš měli seznámit s ukázkou nějakého literárního díla. Prostě v nich vzbudit zájem o danou knihu a pak už nechat na nich, zda si ji přečtou. „Jako výhodnější se mi jeví spíše odpočinkové žánry, detektivky, zábavné knihy a časopisy, kde se od čtenáře nevyžaduje příliš velká myšlenková práce, protože učící se mají už co dělat se samotným jazykem, a pokud jim to ztížíme příliš náročnou literaturou, tak je to spíše odradí,“ dodává Markesová.

Knihu přes internet
Na našem trhu je beletrie v cizím jazyce dostupná zejména na internetu. Některé firmy vám zahraniční tituly na objednání zprostředkují (například Slovart či Vltava). Cizojazyčné tituly, nejčastěji anglické, u nás vydává třeba Garamond, Mezera, Romeo, Argo a Atlantis (kde vyšla dvoujazyčná řada Shakespeara v překladu Martina Hilského). S výběrem to tedy není zas tak špatné. Otázka kvality bývá často horší, tedy opět slovy Ludmily Markesové: „Kvalitní současný překlad do češtiny aby člověk hledal jako jehlu v kupce sena.“