Historie

Zveřejněno dne 2. 5. 2021
PBF: Řečkovice jako dopravní tepna již od středověku
První písemná zmínka o Řečkovicích pochází z roku 1277, kdy Přemysl Otakar II. daroval dvůr svatojánské kaple Špilberku. Jádro Řečkovic se rozkládá v okolí dnešního Palackého náměstí východně od dnešní ulice Terezy Novákové. V roce 1422 byly Řečkovice vypáleny husity. Velice utrpěly i při obléhání Brna Švédy. V jeho důsledku pak Řečkovice až do 18. století stagnovaly a nedocházelo k rozšiřování zástavby. Teprve od 90. letech 19. století začíná jejich novodobý rozvoj Řečkovic.

Možná patříte k pamětníkům a ta vodní plocha vám připomíná mládí s husami na břehu a husopaskou v pohádkách. Ten rybníček býval na Palackého náměstí v brněnských Řečkovicích zhruba ještě před padesáti lety. Stejně jako větší rybník Pařízkův tam, co je dnes sportovní areál. Na snímcích je vyznačen i jeden z posledních domů z let před první světovou válkou, který na dnešním opraveném náměstí zůstal. Řečkovice a sousední Mokrá hora tvoří dnes jeden správní celek – bývaly to zemědělské obce, které městský ráz získaly až s rozvojem brněnského průmyslu. K Brnu byly připojeny v roce 1919, spolu s dalšími okolními obcemi a městem Královo Pole – vzniklo Velké Brno a na brněnské radnici díky tomu převážili čeští poslanci.

Řečkovice i Mokrá hora a zmíněné rybníky v názvu naznačují, že tu bývalo hodně vody, potoků a potůčků, jimž vévodí Ponávka, pramenící severně od Vranova, kterou Brňané po povodni v padesátých letech spoutali a potrubím odvedli do Svitavy. Z historických pramenů lze usoudit, že jedním z nejpříjemnějších a hospodářsky i kulturně významným obdobím řečkovických dějin bylo stopadesátileté působení jezuitů, jež skončilo v roce 1773 zrušením jezuitského řádu. Dali v podstatě dnešní podobu řečkovickému zámku i kostelu sv. Vavřince a zřídili v dědině pivovar. Z pozdějších majitelů jmenujme aspoň podnikatele Arnolda Skutezkyho, který zámek využíval jako místo pro své bohaté sbírky, jež později významně doplnily Moravské zemské muzeum.

Řečkovice a okolí dnes protínají významné dopravní tepny železniční i silniční. Začalo to už ve středověku, kdy se tudy tzv. císařskou cestou táhlo na Prahu. Dnes zde vévodí Svitavská radiála, ale pamětnici nezapomenou na Tišnovku, jež na přání kuřimských měšťanu spojila v roce 1885 toto město s Brnem. V Řečkovicích z ní najdeme starou nádražní budovu v Cupákově ulici, dnes je to rodinný dům. Připomíná ji i řada soch předních brněnských výtvarníků, které zdobí naučnou stezku u Ponávky, nedaleko hypermarketu Globus. O nádražní budově na nynější trati raději mluvit nebudeme. Též pomineme kdysi nejvýznamnější chemickou výrobnu léčiv u nás Lachemu, která neodolala mezinárodní soutěži. Vzpomeňme ještě, že na zdejším hřbitově leží silák a divadelník Franta Kocourek a že tu mají ulici Járy Cimrmana.

A je tu mnoho pěkného a moderního – a to z časů předválečných i z dějin současných. Třeba taková vila herečky Vlasty Müllerové z let 1911–1912 na nároží ulic Jandákovy a Cupákovy anebo rozložitá a monumentální lípa srdčitá v Cupákově ulici, její stáří se odhaduje na 180 let a je památným stromem Řečkovic. Až pojedete vlakem do Kuřimi, nezapomeňte se dívat.  

Ladislav Vencálek

Amatérský fotograf Přemysl Dížka shromáždil hromadu historických záběrů z téměř všech brněnských čtvrtí a pro srovnání pořídil snímky stejných míst v současnosti. Zdrojem starých fotografií byly zejména archivy městských částí, sběratelé historických pohlednic a také zcela neznámí pamětníci. Během deseti let usilovné práce tak vznikla sbírka s neuvěřitelnými 1697 snímky, ze kterých na vás dýchne nostalgie života dvou uplynulých staletí města Brna.
 
(PBF – Proměny Brna ve fotografii)

PR
Článek otištěn v Kult 05/21
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Marek Herman
Máma není služka, máma je dám
apak
Knížka krátkých fejetonů o výchově a o tom, jak to vlastně udělat, aby doma bylo dobře. Marek Herman zkoumá svět malých dětí, porovnává ho s pohledem nás dospělých a hledá základní kameny, na kterých lze postavit rodinnou pohodu. Proč je dneska tolik rozmazlených dětí, proč neposlouchají a proč jim vlastně rodiče donekonečna ustupují?
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2021 Radek Holík
Google+