Historie

Zveřejněno dne 15. 3. 2021
Proměny Brna ve fotografii – Z Husovic do Černých Polí (a naopak)
Brněnská čtvrť Černá Pole byla až do poloviny 19. století zemědělskou oblastí. Zdejší vinice a sady protínala pouze historická železniční trať spojující Brno a Tišnov. První domy se na současném katastrálním území Černých Polí objevily až v 60. letech 19. století, kdy ve svahu nad parkem Lužánky začala vznikat vůbec první brněnská vilová kolonie. Vytváření pokračovalo s rozkvětem v letech mezi světovými válkami, kdy zde vyrostla například vila Tugendhat.



Na pomezí Husovic a Černých Polí žil byl tunýlek. Spojoval široko daleko jako jediný průchozí spoj husovickou nížinu s černopolní pahorkatinou. Patřil Tišnovce, železniční trati vybudované na žádost tišnovských měšťanů – provoz byl zahájen v červenci roku 1885. Tišnovka vedla z brněnského nádraží přes Zábrdovice, Husovice, podél ulice Tišnovské, kolem dnešní Lesné, přes Královo Pole, Českou, Kuřim, Čebín a Drásov do Tišnova. A opačně… Později pak až do Žďáru nad Sázavou.

Pozůstatky trati ještě v brněnských ulicích najdete (např. zbytky mostní konstrukce ve Vranovské), tunýlek ne. Nahradila jej rozšířená ulice Venhudova. Jméno pátera Jana Venhudy nese ulice od roku 1933 (Jan Venhuda 1862–1933). Byl to husovický kněz a katecheta, který se výrazně zasadil o povýšení Husovic na město (1912) a o vzdělávání českého obyvatelstva v Husovicích. Před tím se ulice jmenovala Nová. Je zajímavé, že pojmenování po katolickém knězi přečkalo nejen válečnou dobu (i když též jako Venhudagasse), ale i dobu po Vítězném únoru – po zrušení tunýlku v roce 1971 byl ale vrcholek ulice s navazujícím náměstíčkem přejmenován na náměstí Emanuela Barši. To byl pravověrný člen KSČ, soudce z lidu, který v roce 1952 poslal do oprátky mlynáře Jaroslava Melkuse a koláře Gustava Smetanu z Litohoře, kteří byli odsouzeni ve známém babickém procesu.

Ale vraťme se k tunýlku. To, co na černobílé fotografii z dávných časů nekvete, jsou sakury. Dnešní pamětníci vám řeknou, že nejkrásnější čas byl čas jejich mládí, kdy tunýlkem chodívali z Husovic do Černých Polí a naopak, možná do husovického gymnázia nebo na chemickou průmyslovku nebo do secesního kostela Nejsvětějšího srdce Páně – a voněly sakury, které tu voní dodnes…

MEDAILONEK:
Amatérský fotograf Přemysl Dížka shromáždil hromadu historických záběrů z téměř všech brněnských čtvrtí a pro srovnání pořídil snímky stejných míst v současnosti. Zdrojem starých fotografií byly zejména archivy městských částí, sběratelé historických pohlednic a také zcela neznámí pamětníci. Během deseti let usilovné práce tak vznikla sbírka s neuvěřitelnými 1697 snímky, ze kterých na vás dýchne nostalgie života dvou uplynulých staletí města Brna.
Foto: Archív autora knihy „Proměny století“ Přemysla Dížky

Ladislav Vencálek
Článek otištěn v Kult 03/21
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Jan Procházka
Kočár do Vídně
Národní divadlo Brno
Film Kočár do Vídně režiséra Karla Kachyni je dodnes považován za jeden z přelomů kinematografie šedesátých let, a to zejména díky originálnímu převedení stejnojmenné novely Jana Procházky a ojedinělé hudbě Jana Nováka. Komorní psychologické drama o strachu, nenávisti a lásce na konci druhé světové války zůstává i dnes univerzálním poselstvím o relativizaci základních lidských hodnot.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2021 Radek Holík
Google+