Historie

Zveřejněno dne 23. 2. 2021
Proměny Brna ve fotografii – Rozkvět a pád husovických textilek
Husovice byly dlouho vesnicí. Rychlý růst začal s rozvojem průmyslu v polovině 19. století. Textilky v údolí Svitavy lákaly venkovské obyvatelstvo, vznikaly dělnické kolonie – snad proto Husovice postrádají velké úřední budovy i výstavné měšťanské domy. Vzpomínkou na rozkvět husovického textilního průmyslu je dnes jen Nová Mosilana, která od roku 1994 sídlí v Černovicích.



Nicméně je tu řada menších objektů patřících měšťanům husovickým, na nichž může oko zálibně spočinout. Jejich fasády jsou začasté památkově chráněny. A vzpomeňme secesní budovu Sokola postavenou v roce 1905, divadlo Svatoboj v Cacovické ulici nebo měšťanské domy na náměstí Republiky i v blízkém okolí a pak podivuhodný secesní kostel Nejsvětějšího Srdce Páně.
Husovice se začaly měnit s rozvojem brněnského textilního průmyslu. V roce 1880 vznikla textilka továrníka Fritsche, přádelna továrníka Eduarda Ernsta Esslera, v roce 1876 založil v Husovicích židovský podnikatel Ignác Briess pivovar a sladovnu…

Na město byly Husovice povýšeny v roce 1912. Původně bylo jejich centrem Tomkovo náměstí a jednou z hlavních ulic byla Valchařská. Název dostala podle valchoven a valchování v textilkách, které vyrostly u řeky Svitavy. Textilní průmysl v Husovicích zanikl po válce. Po reorganizaci Moravskoslezských vlnařských závodů vznikly Vlněna, Mosilana a Vlnap, z nichž později zbyla pouze Mosilana. Ta byla v roce 1994 privatizována, stala se z ní Nová Mosilana a přestěhovala se do Černovic. Majitelem je italský koncern Marzotto Group, jehož vlněné tkaniny odebírají i módní partneři jako Versace, Armani nebo Hugo Boss. Husovické tovární areály zchátraly, včetně novějších částí areálu Zbrojovky a Zetoru s motorárnou, projektovanou pro produkci několika tisíc traktorů za rok.

Pokud jde o zajímavé osobnosti, které žily nebo prošly Husovicemi, připomeňme Pankráce Krkošku – zakladatele sociálně demokratických novin Rovnost a současně zakladatele husovického Sokola – nebo básníka Františka Halase, jehož Staré ženy byly inspirovány chudobou jeho babičky, u níž jistý čas v Husovicích bydlel. Vzpomeňme blahoslavenou Marii Restitutu, řádovou a zdravotní sestru popravenou ve Vídni nacisty, jejíž pamětní desku najdete na jejím rodném domě v Dukelské třídě, park s jejím jménem a kostel v Lesné.

Pamětníci si možná vzpomenou na dvě husovická kina, Světozor a Jas, a pěkná řádka absolventů chemické průmyslovky a husovického gymnázia na své mládí…

A budoucnost? Těšit nás může existence rozvojových plánů nových majitelů starých podniků a také zahájené velkolepé přemostění Tomkova náměstí – výstavba městského okruhu, který propojí jih a západ města s jeho východní částí a dokončí dálniční spojení Brna se zbytkem republiky.
Foto: Přemysl Dížka

Ladislav Vencálek
Článek otištěn v Kult 02/21
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Václav Štech
Ohnivá země Václava Štecha
Národní divadlo Brno
Inspektor pojišťovací společnosti Pazdera se rodinnému kruhu svěří s nápadem kolonizovat Bosnu. Díky tomu se prý do Čech „pohrne zlato“. Svůj návrh poslal vládě do Vídně, ale stále nedostal odpověď. Proto hodlá celou věc popohnat tím, že bude kandidovat jako poslanec za Ohnivou zemi, což je problematický volební okrsek v sousedství, jehož hlavou je vzdálený příbuzný.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2021 Radek Holík
Google+