Lidé

Zveřejněno dne 24. 5. 2021
MINIROZHOVOR: Polská divadla se nebojí vyhledávat „bolavá místa“
Série minirozhovorů pokračuje a tentokrát jsme se na pár otázek zeptali ředitele divadla Radost Pavla Hubičky, který je velkým milovníkem loutkového divadla. Víte, jaký rozdíl vnímá mezi polskou a českou divadelní scénou?



Jak jste se stal milovníkem loutkového divadla?
K loutkám jsem se dostal prostřednictvím animovaného filmu. Pracoval jsem krátce v barrandovském studiu Jiřího Trnky, kde právě vznikal film Jiřího Barty Krysař s nádhernými kubistickými loutkami a dekoracemi. Spolu s hudbou Michala Pavlíčka a Michaela Kocába stvořil Barta zvláštní, magickou poetiku, které mě silně oslovila. Podobné okouzlení následovalo později i v divadle, prostřednictvím divadla DRAK, kde tehdy Petr Matásek pracoval s metaforickou relací loutky, herce a scénického prostoru.

Jaké rozdíly vnímáte mezi polskou a českou divadelní scénou?
Podstatný rozdíl je ve zkratce v záměru a jednoznačnosti. Polské divadlo orientované na tvorbu pro mladého diváka je v současnosti velmi dynamické, se skvělým a širokým zázemím nové dramaturgie. Pracuje s inovativními výrazovými vizuálními prostředky, je otevřené světovému divadelnímu dění a jeho aktuálním impulzům. V porovnání s českými divadly obdobného zaměření se nebojí vyhledávat „bolavá místa“ a jít přímo do jejich jádra. Je dravější a expresivnější ve výrazových prostředcích. Česká divadla naopak pracují s větší nadsázkou a lehčím humorem, kolem podstatných témat jaksi nesměle krouží.

Jaké jsou vaše plány do budoucna s Divadlem Radost?
Mým záměrem je vytvoření scény orientované zejména na dětské školní a předškolní publikum s přesahem do divadla věnovaného zároveň věkové skupině teenagerů. Rád bych, aby Divadlo Radost postupně nalézalo svou specifickou tvář a rukopis, který se výrazně opírá o divadlo výtvarné, obrazové formy, blízké mladému diváku. Zároveň mě bude těšit, když si Radost zachová svou tradičně kvalitní muzikálnost. Myslím, že toto spojení slibuje do budoucna zajímavý potenciál. Zároveň bych byl rád, aby se brněnští diváci i soubor Divadla Radost profesně setkávali s významnými tvůrci z oboru nejen z českého divadelního prostředí, ale i ze zahraničí, kteří přinášejí jinou poetiku a tvůrčí přístupy.

Co nejraději děláte ve svém volném čase?
Pokud nějaký zbývá, tak jej dělím mezi inspirativní vhledy do vnitřních prostor, při nichž jsou mi nejbližšími souputníky má rodina a C. G. Jung, a obdobně inspirativní náhledy do prostor vnějších, tedy do přírody.

Mgr. Pavel Hubička, Ph.D. je absolventem pražské DAMU na Katedře alternativního a loutkového divadla. Jako scénograf se podílel na více než 170 inscenacích realizovaných převážně na zahraničních scénách. Kontinuálně spolupracuje především s polskými divadly. Od roku 1998 je předsedou a statutárním zástupcem spolku Divadla Maškaron.

Radek Holík
Článek otištěn v Kult 05/21
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Gilles de Maistre
Vlk a lev
Bontonfilm
Dvacetiletá dívka Alma přeruší své studium hry na piano a odjede na nějaký čas na chatu po svém dědečkovi, která leží na ostrově uprostřed kanadské divočiny. Po letecké havárii v lesích objeví malé lvíče určené pro výcvik v cirkuse a současně s tím se ujme i mláděte vzácného stříbrného vlka, kterého do chaty přinese vlčice uvyklá na přítomnost a přízeň jejího dědy. Rozhodne se je ochránit před světem lidí, postarat se o ně a dohromady vytvoří neobvyklou rodinu.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2021 Radek Holík
Google+