Lidé

Hejlík, Jeden svět, rozhovor, lidská práva, festival, filmy, přehlídka

Zveřejněno dne 15. 3. 2011
ROZHOVOR: Lukáš Hejlík: Publicitu je nutné využít na dobrou věc
On je herec, co rád „listuje”, a ona organizuje festival dokumentárních filmů s lidskoprávní tematikou Jeden svět. Rozhovor Lukáše Hejlíka a Kateřiny Petrášové o vzájemné spolupráci dokazuje, že dobré myšlenky se mohou spojovat bez ohledu na žánr. Rozhovor se odehrál u ranní kávy.

KP: Odkud právě přicházíte?
LH: Sice se blíží víkend, čas odpočinku, ale můj dnešní den tak už od brzkého rána nevypadá. Začal jsem v Dobrém ránu, kde jsem prezentoval nový seriál Znamení koně, a před chvílí jsem byl stříhat záznam z LiStOVáNí knihou Ekonomie dobra a zla. Hraje v něm i autor tohoto bestselleru, známý, charismatický ekonom Tomáš Sedláček.

KP: My jsme moc rádi, že jste přijal naše pozvání na festival. Vaše LiStOVáNí v rámci doprovodného programu uvede scénické čtení z knihy Gottland. Proč jste se rozhodli sáhnout zrovna po této knize?
LH: Je to velmi výjimečná kniha, protože je o Češích a češství, i přestože ji napsal Polák. Mariusz Szcygieł, známý polský publicista, jednou pozval do své televizní hojně sledované talkshow Helenu Vondráčkovou, která se mu rozpovídala o svém příběhu s Martou Kubišovou. Szcygieła to celé tak fascinovalo, že přijel do Čech, naučil se česky a napsal dynamickou knížku plnou krátkých reportáží o významných osobnostech a událostech posledního století. Je psaná velmi stručnou, řekl bych dokonce bulvární formou, takže se  velmi dobře čte a ještě lépe inscenuje. Dá se říct, že je to jakási interaktivní učebnice dějepisu českých zemí 20. století.

KP: Jak byste někomu, kdo LiStOVáNí nezná, popsal, o co vlastně jde?
LH: Nerad o tom mluvím jenom jako o scénickém čtení - to lidi dovede docela odradit. Vždycky poměrně hodně běháme, nikdy to není tak, že bychom četli nějaké zajímavé pasáže hlubokými hlasy u stolu s lampičkou. Jde o zpracování, které vám knížku představí komplexně. Pokud vás děj nezaujme, nemusíte knížku vesměs číst a naopak - pokud vás chytí, tak si tu knížku právě přečtete celou. Celé je to postaveno i jako propagace knih a čtenářství samotného. To se nám osvědčilo zejména u představení pro třídy na druhém stupni základních škol, které kontakt s knihami a kulturou ztrácejí asi nejsilněji.

KP: V tom je naše zaměření podobné. Festival Jeden svět nabízí kromě odpoledních a večerních projekcí pro veřejnost také speciální dopolední promítání pro školy, které zastřešují Lužánky - středisko volného času. Filmy vybíráme tak, aby byly vhodné pro děti a mládež, a po každém z nich je připravena diskuse. Debaty s odborníky jsou ostatně klíčovou součástí celého festivalu. Snažíme se oslovit tvůrce či aktéry filmu nebo odborníky na dané téma, a tím prohloubit zážitek diváků. Nezapomínáme ale ani na doprovodný program – kromě vás plánujeme divadla, výstavy, jarmak neziskovek a benefiční koncert v Metro Music Baru, který podpoří kapely Traband a Paramisara. Já však vím, že máme ještě jednu věc společnou.
LH: Co tím myslíte?

KP: Na festivalu se snažíme dát prostor i lidem, kteří organizují zajímavé a prospěšné aktivity v zahraničí nebo doma. Těm, kteří chtějí a skutečně mění věci. Představovat budeme jednu z humanitárních misí Člověka v tísni – Pákistán nebo Haiti, monitoring pohybu šelem v Beskydech, Hnutí Duha, multikulturní vzdělávání Nesehnutí nebo projekt organizace Archa, která pečuje o staré lidí v Arménii. A já vím, že i vy jste aktivní v jednom nadačním fondu. O co vlastně jde a jak jste se k tomu dostal?
LH: Já myslím, že je to jakási povinnost člověka, který se víc dostane do pozornosti veřejnosti, tuto publicitu využít na nějakou dobrou věc. Není to sice pravidlem, ale já jsem zjistil, že spousta lidí to opravdu dělá s velikým zápalem a odhodláním. Já úzce spolupracuji s nadačním fondem Propojeni, což je malý a v dobrém smyslu amatérský nadační fond. Dělají projekty s konkrétními účely, pro konkrétní lidi. Cíleně vybírají přesnou částku na pomůcku pro vytipovaného člověka. Sám přispívám, sháním peníze, zastřešuji veřejné akce a pak i samotné předávání pomůcek lidem. Párkrát do roka ještě moderuji několik benefičních a charitativních akcí.

KP: Když se člověku daří, je fajn, když to dokáže využít i pro jiné. Jaký je vůbec váš vztah k festivalu Jeden svět z pohledu diváka. Byl jste někdy na projekci?
LH: Zatím jediným, avšak nezapomenutelným zážitkem bylo sledování filmu z pojízdné maringotky na náměstí v Českých Budějovicích, kde jsem měl před sedmi lety první angažmá v divadle. Samozřejmě se těším, že když jsme se teď stali součástí Jednoho světa v Brně, tak navštívím některou z projekcí nebo něco z doprovodného programu.

KP: Budete mít rozhodně z čeho vybírat. Vedle klasických oblastí lidských práv a ekologie se letošní ročník vyznačuje dvěma hlavními tématy. Z první skupiny filmů o korupci bych vyzdvihla Zločince podle zákona, v němž se na kameru pyšní svými úspěchy bývalí členové ruského podsvětí, dnes majitelé vil na Azurovém pobřeží. Druhým zvýrazněným tématem je v médiích často nespravedlivě opomíjený život seniorů. Z české tvorby uvedeme například krátký snímek Pozemšťané, koho budete volit? od Lindy Jablonské, v němž mentálně postižení konfrontují svou přímostí českou předvolební atmosféru. A takhle bych vám mohla vyprávět o všech 48 filmech. 
LH: Já jsem v tomto ohledu v podstatě nenáročný divák, protože věřím tomu, že cokoliv mě donutí se nad čímsi zamyslet. A to je na vašem festivalu asi to nejdůležitější.

KP: Že filmy skutečně oslovují i hlouběji je důkazem i fakt, že na přípravě festivalu Jeden svět v Brně se podílí na 60 dobrovolníků, převážně studentů vysokých škol.
LH: Tak mi nějaký půjčte. (smích)

KP: Myslím, že kromě festivalových témat oslovuje dobrovolníky i to, že mohou realizovat vlastní nápady. Letos například promítání v angličtině pro jazykové školy nebo příprava festivalových novin. Tímto způsobem pracujeme již čtvrtý rok. Loni dobrovolníkům samotné přípravy festivalu nestačily a tak vznikla myšlenka na zahájení spojené s dražbou.  Aby to nebylo jenom o tom, že něco zprostředkujeme, ale abychom dělali i něco skutečného. Nechali jsme tedy ušít textilní panáky, opatřili je podpisy známých osobností a za peníze získané z dražby jsme díky spolupráci s novinářkou Petrou Procházkou zajistili operaci očních rohovek dvou dětí v Afghánistánu.
LH: Já jsem nedávno v Brně moderoval výroční večer pro dobrovolníky, kteří dělají opravdu lví službu neziskovce Ratolest. Dělají jejím „klientům” jakési průvodce životem. Součástí večera, kde se oceňovali právě ti nejlepší dobrovolníci, byla také dražba, do které se i oni sami zapojili. Aby ještě více podpořili svoji organizaci. A to poměrně vysokými částkami. Fakt mě to dojalo.

KP: Jak je vidět, dobrovolníci skutečně mohou měnit svět. My dražíme při zahájení v Divadle Husa na provázku, a vypadá to, že prostor pro vzkvétající spolupráci ještě máme. Děkujeme.
LH: Já taky děkuji za příjemný rozhovor.

Ivana Rybanská


Lukáš Hejlík (narozen 27. 1. 1980 v Mostě) vystudoval herectví na Vyšší odborné škole herecké v pražské Michli. První angažmá dostal v divadle v Českých Budějovicích, aktuálně je členem souboru Městského divadla v Brně a hostuje i v Opavě. Od roku 2003 vede úspěšný projekt LiStOVáNí, netradiční divadelní čtení z aktuálních knih. LiStOVáNí v rámci festivalu Jeden svět v Brně uvede scénické čtení knihy Mariusza Szcygieła Gottland (26. března, HaDivadlo, 21.00).

Redakce
Článek otištěn v Kult 03/11
 Přidejte k článku první komentář >> 
Hejlík, Jeden svět, rozhovor, lidská práva, festival, filmy, přehlídka
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Jarda Svoboda
Solo
Indies Scope
Solové album kapelníka skupiny Traband, zpěváka, skladatele, textaře a multiinstrumentalisty Jardy Svobody.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2016 Radek Holík
Google+