Knihy

Zveřejněno dne 6. 7. 2021
RECENZE: Paleontologické dobrodružství
Ještě nemáte program na prázdniny? Můžete se inspirovat vyprávěním o skupině chlapců, kteří se rozhodli společně pátrat po přírodní zajímavosti staré stovky milionů let. A jak už to tak ve Foglarových románech bývá, kde jinde než v opuštěném kraji za městem.



Hlavními hrdiny Dobrodružství v Zemi nikoho jsou dva kamarádi. Mladší a dobrosrdečný Vláďa, jehož přísný otec občas, nepřímo, ale o to výrazněji zasahuje do hlavního rámce celého příběhu, a starší a poněkud impulzivní Vincek.

Kniha obecně klade důraz na mezní situace, kdy se děti musejí spolehnout samy na sebe a bez dospělých vymyslet, jak se z nesnází dostat. Románu ovšem zdaleka nejvíc dominuje vypočítavost pětice chlapců z klubu Ontario. Ti se sice navenek tváří (a vlastně i trošku prezentují) jako Rychlé šípy, ale přitom se neostýchají lhát či vydírat bezbranné.

Příběh začíná jednoho večera, kdy Vláďa náhodou „zachytí“ záhadný a naléhavý rozhovor morseovkou vedený světlem. Hned druhý den se s tím svěří Vinckovi, aby se následně pokusili původce vysílání vypátrat a nabídnout jim pomocnou ruku.

Oba se pak, na zapřenou a přes zákaz Vláďova tatínka, opravdu vydávají po stopách dvou chlapců, Bartoně s Pepínem, kteří, jak vyjde později najevo, hledají v „Zemi nikoho“, rozlehlém a opuštěném lomu za městem, jeskyni s unikátními zkamenělinami. Za pomoci geologických kladívek, jako praví výzkumníci.

Román vznikal tři roky ve druhé polovině šedesátých let a Jaroslav Foglar jej psal na objednávku pro nakladatelství Olympia. V době, kdy docházelo k celospolečenskému uvolnění. Možná i proto si dovolil „vetknout“ do něj zmínku o Rychlých šípech. Ovšem s upozorněním pro čtenáře, že jen „hlásit“ se k nim nestačí.

Paradoxní je, že hlavní zápletce knihy dala vzniknout právě ona zákeřnost Ontaria. Jsou to totiž Bartoň s Pepínem, kteří byli jako jedni z obětí Ontaria nuceni vloupat se do jejich klubovny pro své věci. A jako zastírací manévr zde mimo jiné náhodně sebrali i zápisník paleontologa, který jeskyni hledal jako první.

Různorodostí postav i množstvím dějových zvratů při jednoduchostí námětu jde o jeden z nejzajímavějších Foglarových románů. Asi jediné, co mi na knize už jako dítěti vadilo, je hovorová řeč aktérů. Snad pro lepší kontakt s moderním čtenářem?

První vydání knihy v roce 1969 ilustroval fenomenální Bohumil Konečný – Bimba. Mistr dynamické kresby dokázal situace vystihnout dokonale autenticky. Současné vydání v Albatrosu doprovodil osobitými ilustracemi mladý malíř Jindřich Janíček. Jeho energický rukopis dodává kresbám náboj a celkem vystihuje atmosféru, ovšem obrázky jsou bez větších detailů a postavy v nich nezřídka téměř splývají s celkem.

Vkládaným bonusem knihy je tentokrát půlarch s mapou „Země nikoho“. Ta sice na mapu vypadá dost „neuměle“, jako by byla kreslena přímo v terénu, ale o to autentičtěji působí – jako návod pro mladé průzkumníky, jak začít mapovat a objevovat.

Dobrodružství v Zemi nikoho
Jaroslav Foglar
Albatros, 2020

Robert Žďárský
Článek otištěn v Kult 07/21
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Jan Procházka
Kočár do Vídně
Národní divadlo Brno
Film Kočár do Vídně režiséra Karla Kachyni je dodnes považován za jeden z přelomů kinematografie šedesátých let, a to zejména díky originálnímu převedení stejnojmenné novely Jana Procházky a ojedinělé hudbě Jana Nováka. Komorní psychologické drama o strachu, nenávisti a lásce na konci druhé světové války zůstává i dnes univerzálním poselstvím o relativizaci základních lidských hodnot.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2021 Radek Holík
Google+