Knihy

Zveřejněno dne 3. 5. 2021
ROZHOVOR: Rychlé šípy se již dávno staly součástí našeho kulturního dědictví
Kdo by neznal Rychlé šípy! Ikonickou pětici chlapců, jejichž příběhy provázely a provázejí dětství milionů hochů i děvčat. V letošním roce připravila Skautská nadace Jaroslava Foglara ve spolupráci s nakladatelstvím Albatros ojedinělým počin – první souborné vydání příběhů Rychlých šípů původního autorského tandemu Foglar–Fischer. Na to, jak tento soubor vznikal, jsme se zeptali autorů knihy: Romana Šantory a Martina Peciny.

Zahřívací otázka: máte některého z Rychlých šípů v oblibě?
Martin Pecina: Jindru Hojera. Ten je odjakživa „moje ublízané potěšení“. Ale zdaleka nejvíce miluji postavy záporné — namátkou Mlezivoura, Tyrana nebo Alžbětinu Prknářovou, přezdívanou též Baba-Himhi.
Roman Šantora: Nejvíc asi psa Bublinu, ale Rychlonožka mě taky vždycky bavil.

Úloha pana Peciny je mi celkem jasná, ale co přesně byl váš úkol?
: Mým úkolem bylo připravit knihu po ediční stránce. Tj. vybrat, jaké díly budou publikovány, v jakém pořadí, ale především rozhodovat, jak se bude zacházet s podklady. Tedy jak velké zásahy do nich bude třeba dělat, zda sjednocovat oblečení a další reálie. V neposlední řadě jsem na základě scénářů a starších vydání odstraňoval i chyby, které se v minulosti do seriálu nanesly.

Posunul se v průběhu zpracování nějak výrazně cíl od počátečního zadání?
: Ne, prvotní zadání nebylo nutné nijak výrazněji měnit. Pouze jsme původně nechtěli zasahovat do bublin, ale ukázalo se, že i v nich byly překlepy a drobné chybky, takže nakonec i na tyto zásahy došlo.

Obálce knihy dominuje žlutá – překvapuje mě, že není barevnější, lákavější pro čtenáře.

MP: Barevnost knihy logicky vychází z vizuálního stylu Rychlých šípů, z jejich typického koloritu. Žlutá a červená jsou barvy klubovní vlajky, barvy všech záhlaví seriálu a také tradiční barvy Mirka Dušína, Rychlonožky nebo Červenáčka. Aktuální vydání se čtenáři nepodbízí atrakcemi ani neláká počtem barev, nýbrž novou koncepcí. Největším lákadlem vnější úpravy jsou zlidovělé bubliny, prokazující Foglarův cit pro jazyk i humor. Ty totiž nemají v žádném jiném díle konkurenci.

Proč jste neudělali popisky v bublinách pomocí fontu?
MP: Nebyl k tomu důvod. Celý seriál vznikal ručně a rukopis Jana Fischera ve všech svých proměnách je jeho nedílnou součástí. Kdybychom jej odstranili, zbytečně bychom výsledku ubrali na autenticitě.

Všiml jsem si, že se pan Fischer občas odchýlil od přesného zadání scénáře a Foglarovi se to nelíbilo natolik, že malíře přímo káral. Dá se odhadnout, nakolik šlo „jen“ o Foglarovu autorskou ješitnost a nakolik by ty zásahy byly nevhodné? Třeba „tohle by malý chlapec normálně neřekl“?
MP: Sám Foglar vkládal svým postavám do úst promluvy, které by asi žádný normální chlapec nevyslovil. Z nejznámějších třeba „Protestuji! To je nečestné a nesportovní!“. Jako každá silná osobnost měl jasný tvůrčí záměr a nesl nelibě, když mu jej někdo narušoval.
: Úpravy textace od Jana Fischera byly opravdu výjimečné. Spíš občas nerespektoval některá Foglarova obrazová zadání. Někde to byly zásahy k lepšímu, jindy ne. Ale dnes už nerozluštíme, jestli šlo spíš o nepozornost v důsledku časové tísně, nebo o vědomý zásah.

Jaroslav Foglar tvořil výhradně pro děti a mládež. Jak moc je tohle souborné vydání určeno právě jim a jak moc spíš sběratelům, kteří na jeho knihách jako děti vyrůstali?
MP: Není klišé říci, že nové vydání je určeno doslova všem čtenářům bez rozdílu věku. To, že jsme zvolili větší formát a luxusní materiály, vůbec neznamená, že kniha patří do rukou primárně sběratelům. Grafika se nerozlišuje na tu pro děti, nebo pro dospělé, nýbrž na dobrou, nebo špatnou. To, že si nakonec knihu pořídí i tisíce odrostlých foglarovců nebo že ji budou krást vlastním dětem z knihovny, je nejlepším důkazem, že Foglarova literatura pro děti oslovuje všechny generace.
: Zároveň si uvědomujeme, že kniha díky své velikosti a váze není úplně ideální na cesty s batohem či četbu na výletě. Proto chystáme následná sešitová vydání, v nichž budou Rychlé šípy doplněny i dalšími komiksy Jaroslava Foglara.

Proč Rychlé šípy pouze Jana Fischera? Sice souborné vydání Rychlých šípů, ale bez dalších kreslířů?
MP: Jan Fischer byl prvním a zřejmě i nepřekonatelným ilustrátorem seriálu. Je nejen tvůrcem dvou třetin všech příběhů, ale také závazného kánonu, z nějž pak všichni epigoni (ti, jejichž dílo není originální, nýbrž odvozené, výrazně inspirované cizími vzory; pozn. red.) čerpali. Sám Jaroslav Foglar vnímal pozdější ilustrátory Rychlých šípů spíše jako náhradníky a kladl jim na srdce, aby kreslili co nejpodobněji doktoru Fischerovi.
Zasvěcení knihy prvnímu kreslíři pak umožnilo vytvořit z příběhů velmi kompaktní soubor. A v neposlední řadě jsme chtěli Fischerovi věnovat více než šedesát let po jeho smrti rozsáhlou studii, kterou si zasloužil a která dosud chyběla. Čtenáři samozřejmě nebudou ochuzeni ani o zbylé epizody, protože chystáme druhý svazek souborného vydání, v němž budou důstojně zastoupeni i ostatní autoři.

Kniha musela zabrat stovky hodin doslova mravenčí práce. Jak „moc“ vám v tomto ohledu pomáhala moderní technika?
MP: Moderní technika je jenom nástroj. Nakonec je vždycky důležitější ruka, jež nástroj vede, a hlavně mozek, který té ruce dává pokyny. Práce sice zabrala dva roky, ale vynaloženého času nám líto nebylo.

Jakékoli vydání díla Jaroslava Foglara je hodně vidět. Rychlé šípy jsou navíc kultovní záležitost. Nekladlo to na vás větší tlak? Obvykle pak přicházejí oponenti, diskutéři...
MP: Rychlé šípy se již dávno staly součástí našeho kulturního dědictví. Proto není divu, že si je každý čtenář či milovník komiksu přivlastňuje a že má názor na to, jak by měl výsledek našeho snažení vypadat. Jenže odbornou práci není možné dělat na základě ankety, na základě veřejného mínění. Výsledek by byl nakonec vždycky průměrný, protože lid se shodne jen na nejmenším společném jmenovateli. Profesionál má mít vizi a přinášet silná, nová, třeba i nečekaná řešení.
: Dlužno dodat, že jsme mnoho věcí konzultovali i se sběrateli a badateli v oblasti díla Jaroslava Foglara. Stejně tak nám pomáhali s odhalováním chyb v minulých vydáních. Díky tomu jsme se mohli opřít o více názorů, a pevně doufám, že se to pozitivně odrazilo i na výsledku.


Robert Žďárský
Článek otištěn v Kult 05/21
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Charlie Mackesy
Chlapec, krtek, liška a kůň
Pragma
Óda na nevinnost a laskavost vyprávějící o životních ponaučeních, která si již získala srdce více než milionu čtenářů. Kniha vypráví o přátelství mezi zvídavým chlapcem, lačným krtkem plným chuti do života, liškou, kterou strázně naučily ostražitosti, a moudrým, něžným koněm. Všichni čtyři objevují širý svět. Navzájem si kladou otázky. Cestou procházejí bouřemi. Učí se milovat. Tento univerzální, laskavý příběh je určen pro všechny čtenáře bez rozdílu věku.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2021 Radek Holík
Google+