Knihy

Zveřejněno dne 19. 11. 2019
PŘEDSTAVUJEME: Hornické vdovy
"Víte, jaký je to pocit, když vám ze dne na den nepřijde domů manžel? Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku… Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden." Tak zní úvod k pozoruhodné knize, kterou letos vydalo malé nakladatelství sídlící v Želešicích u Brna. Editorka Kamila Hladká do ní kromě výpovědí konkrétních pamětnic, jež tvoří jeho stěžejní část, zahrnula množství fotografií a materiálů z rodinných archivů. Za pomoci toho všeho kniha Hornické vdovy vypráví trochu jiný příběh hornictví, než na jaký jsme zvyklí.



Kdy se ve Vás zrodila myšlenka zpracovat příběhy žen, které přišly při práci v dolech o partnera? Je pravda, že u nás dosud žádná kniha na toto téma nevznikla?
Řadu let působím jako knižní editorka a starám se nejen o kompletní vznik díla, ale původní knižní projekty i vymýšlím. Nápadů mám denně spoustu, všecko kolem nás je nositelem nějakého toho příběhu… Téma hornických vdov ke mně přišlo na podzim 2017 na cestě mezi Brnem a Bělehradem. Někde za Bratislavou jsme v autě ještě chytali Český rozhlas, kde vysílali krátkou reportáž o hornictví, a já jsem si to hned spojila s hornickými vdovami. Za pár dnů jsem pak jela do Slezska, abych sbírala první informace a nasála tamní atmosféru. Nejdřív jsem si myslela, že jen najdu autora, který by se tématu mohl a chtěl věnovat, jak to bývá v mé praxi obvyklé. Nakonec to dopadlo tak, že jsem po další dva roky nepřestala do této oblasti jezdit a knihu připravila sama. Na našem trhu jde skutečně o první publikaci na toto téma. Věnuji se pouze původním českým knižním projektům, které ještě nikdo nezpracoval, jinak by mě to ani nebavilo, nedávalo by mi to smysl.

Jsou všechny příběhy svázané s Ostravskem? Hornictví se v minulosti vyskytovalo i v jiných regionech…
Všechny příběhy jsou svázány s ostravsko-karvinským revírem. V minulosti se u nás sice provozovala těžba na šesti černouhelných pánvích, ale přála jsem si zachytit příběhy z lokality, kde je hornictví stále živý organismus a kde v minulosti černouhelná těžba zásadně ovlivňovala společenský a ekonomický kontext regionu, což, jak se domnívám, bylo pouze zde.

Byly dotazované ženy ochotné se s Vámi o svůj příběh podělit? Dá se říct, že to pro ně byla i určitá terapie?
K hornickým vdovám jsem se dostávala různými cestami, a pokud se mi s nimi podařilo domluvit předem e-mailem nebo telefonicky, během rozhovorů již žádné problémy nenastaly. Spíš naopak. Byly to velmi silné hodiny, kdy jsme se setkávaly, povídaly si a natáčely. Předem jsem ženám vysvětlila, jak bude naše práce probíhat, jak bude kniha vypadat, co můžu nabídnout, co od nich očekávám a že budou vše autorizovat. Myslím, že se svým podílem v knize souhlasily z několika důvodů. Konvenovalo jim, že se bude o lokalitě a problematice hovořit v celorepublikovém měřítku a že bude významně zdůrazněna síla hornických žen, kterých si jinak nikdo nevšimne. A pak také, jak jste správně zmínila, to pro ně byla i jakási komplexní vnitřní zpověď.

Narazila jste na takové, které vypovídat odmítly?
Pouze jednou se stalo, že jsme měly rozhovor domluvený, ale paní neotevřela. Zvonila jsem, telefonovala, čekala několik hodin, až se paní za pár dnů omluvila, že to nezvládla. Nezlobila jsem se, pro mě jsou i takové zkušenosti určitou informací.

Jsou tyto příběhy ve svém jádru stejné, či jsou mezi nimi podstatné rozdíly? Třeba v tom, jak smrt manžela jednotlivé ženy přijaly, zpracovaly…

Zahrnula jsem příběhy žen od těch nejstarších až po současnost. Třeba nejstarší Olze je osmdesát a její muž zemřel v červenci 1961 na dole Dukla, nejmladší Ivaně je třicet osm. Podobná jsou pouze základní témata (lokalita, hornictví). Protože jsme však každý odlišný, i vdovy jsou jiné a s osudem se i jinak vyrovnávaly. Jednotlivé ženy mají na život odlišný pohled, což, myslím, víc vychází z toho, kým samy o sobě jsou, než z toho, jak je ona důlní událost poznamenala.

Je něco, co Vás při práci na knize překvapilo?

Stále a znovu mě překvapují hornické vdovy samy o sobě. Jejich otevřenost, schopnost radovat se z mála, vděčnost, praktičnost, zbytečná nekomplikovanost a vysoká míra spolehlivosti.

Co považujete za hlavní přínos publikace?
Přinášíme autentické autorizované příběhy na pozadí historických proměn Československa a České republiky, kdy bylo hornictví vnímáno jednou jako výkladní skříň socialismu, jindy jako jev zesměšňovaný. Cílem knihy bylo poodkrýt fenomén hornictví v jiném světle a relativizovat mnohaletá klišé, jež se k němu vážou. Myslím, že i ten velký a pozitivní zájem, který kniha vzbudila, dokazuje, že se to snad podařilo.

Dcera sestry. Malé rodinné nakladatelství, publikující původní české knihy se zaměřením na ženské čtenářstvo. Vydalo také například knihy Lady Remoska o Mileně Grenfell-Barnesové, ženě, jež byla jedním z tzv. Wintonových dětí a ve světě proslavila českou remosku, či publikaci Krkavčí matka známé bloggerky Veroniky Hurdové. Více na www.dcerasestry.cz.

Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 11/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Stefan Zweig
Svět včerejška
Paměti světoznámého rakouského autora jsou jednou z jeho nejlepších a nejdůležitějších knih, ale i jedním z pramenů pro pochopení novodobé evropské kultury. V knize jsou zachyceny formou očitého svědectví všechny nejdůležitější události novodobé evropské historie, atmosféra jejích měst a setkání s desítkami nejvýznamnějších evropských osobností.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+