Knihy

Zveřejněno dne 20. 9. 2016
RECENZE: Sedmiletý Ježíš se vrací do Izraele

Spisovatelka Anne Rice se proslavila knihou Interview s upírem a románovou sérií Hodina čarodějnic. V poslední dekádě však fantasy a hororová témata opustila. Spolu se svým návratem k víře začala zpracovávat biblické náměty. Historický román Mladý Mesiáš je první, který se dostává k českému čtenáři. Hlavním hrdinou je sedmiletý Ježíš vyprávějící o jednom roce ve svém životě.


 
Začátek je velmi slibný. Ježíš žije se svými rodiči a početnými strýci a tetami v egyptské Alexandrii. V dětské hře však neúmyslně zabije chlapce, který na něj zaútočí. Už jako malý totiž oplývá nadpřirozenou silou. Díky ní například dokáže vdechnout život ptáčkům, které si uplácal z hlíny. 
 
Pobyt v Egyptě se chýlí ke konci. Krutý král Herodes zemřel a celá rodina se může vrátit do Izraele. V zemi však panuje neklid a místo toho, aby rodina oslavila Pesach v jeruzalémském chrámu, stane se svědkem krveprolití. Vrací se do Nazaretu a po cestě musí přihlížet řádění vzbouřenců. 
 
Během putování Ježíš postupně zjišťuje, že dospělí před ním tají okolnosti jeho narození. Přestože mu Josef s Marií zakazují, aby se ptal, chlapec cítí, že to musí vědět. Pozvolné odhalování pravdy bohužel není napínavé, protože většina čtenářů příběh o příchodu tří mudrců nebo vraždění neviňátek zná, takže mizí prvek překvapení.
 
Pokud jste však už unavení z problematických mezilidských vztahů a chcete si odpočinout u vyprávění o velké rodině plné lásky a pochopení, může pro vás být Mladý Mesiáš ta pravá četba.
 
Mladý Mesiáš
Anna Rice
Omega, 2016

Kateřina Foltánková
Článek otištěn v Kult 09/16
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
David Novotný
Normálninec
Sursum
Kniha sci-fi povídek zabývajících se řešením závažných životních témat s nadhledem, humorem a plných neotřelých a neočekávaných point... „Probudil jsem se do nezvyklého stavu. Jako vždycky jsem chtěl překontrolovat všechny zámky na dveřích, abych měl jistotu, že někdo nepřišel a v noci mi potají neotrávil jídlo, ale najednou jsem vůbec necítil nutkání něco takového dělat. Náhle mi také přišla divná různá racionální opatření typu pancéřové okenice či počítačem řízený alarm. Zkrátka a dobře, moje ochranná paranoia byla ta tam. Vůbec bych se nad tím nepozastavil a vyšel bych bezstarostně ven, nebýt vzkazu, který jsem sám sobě nechal na dveřích (součástí paranoi byl i strach z toho, že o paranoiu přijdu): „PAMATUJ, ŽE JDOU PO TOBĚ, I KDYŽ NEJSI PARANOIDNÍ“ uvědomil jsem si, že je to pravda, a ihned jsem zavolal na pohotovost do normálnince.“
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2020 Radek Holík
Google+