Knihy

novinka, příroda, zvířata, umřel a řekl, kritika, divočina

Zveřejněno dne 14. 1. 2014
RECENZE: Hledání velkého Možná
O Johnu Greenovi se u nás začalo mluvit po vydání jeho úspěšné knihy Hvězdy nám nepřály. Nyní se českému čtenáři dostává do rukou jeho debutový román Hledání Aljašky, zařazený Americkou knihovnickou asociací mezi deset nejlepších knih pro dospívající.

Setkáváme se v ní s outsiderem Milesem. Obyčejným, nezajímavým středoškolákem, vybočujícím z řady ostatních teenagerů pouze svou zálibou v posledních slovech velkých osobností. To ho také inspiruje k tomu, aby se vydal hledat „velké Možná“. V internátní škole daleko od domova a rodiny začíná nový život. Čeká ho zde první cigareta, první kocovina i první láska.

Byla by chyba zařadit Hledání Aljašky mezi typické teenagerské knihy, jimiž je dnešní trh zahlcený, a které jako by se všechny odehrávaly podle jedné předlohy. To, co může působit jako obyčejný příběh, je ve skutečnosti velmi precizně psychologicky podkreslený filozofický román, nacházející zalíbení jak mezi dospívajícími, tak dospělými čtenáři. John Green zde brilantně užívá nejen myšlenky významných osobností, ale také svoje vlastní. I proto najde kniha uplatnění hlavně u čtenářů schopných se nad přinášeným poselstvím zamyslet.

Román se obejde bez velkého množství postav i různorodých prostředí. Málo je ale někdy opravdu více, a tak se můžeme soustředit na pár velmi zajímavých charakterů, které nám odhalují svůj pohled na život během dospívání a hledání sebe sama. Také debut Johna Greena je důkazem, že o tomto autorovi ještě hodně uslyšíme.


Hledání Aljašky
John Green
Knižní klub, 2013


Markéta Odvářková
 Přidejte k článku první komentář >> 
novinka, příroda, zvířata, umřel a řekl, kritika, divočina
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Pavla Horáková
Teorie podivnosti
Argo
Vypravěčka Ada Sabová, mladá vědkyně z „Ústavu mezioborových studií člověka“, je v mnohém typickou (nikoli však stereotypní) moderní intelektuálkou, která se pokouší vybalancovat osobní život a kariéru. V obojím už má za sebou leccos, a tak není prosta jistého cynismu, či spíše poučeného, sarkastického vnímání světa, lidí kolem sebe i sebe samé. Na pozadí pátrání po zmizelém synovi své kolegyně zaznamenává kolem sebe zdánlivé nahodilosti, za nimiž však tuší zákonitost a provázanost. Pro všechny tyto jevy hledá zastřešující definici, svou „teorii podivnosti“, a zjišťuje, že nekonečnou spletitost světa pouhým rozumem neuchopí. A zatímco společnost kolem ní čím dál více lpí na vyprázdněných pravidlech, Ada její struktury jednu po druhé opouští a vydává se vstříc svobodě.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+