Karel Bureš, Mladý hlasatel, Vpřed, Jaroslav Foglar, kniha, vyprávění, vzpomínky, fotografie, Rychlé Šípy

Název knihy, jeho vzpomínek na tato redaktorská léta, se zcela přirozeně odvolává na slavnější jméno spisovatele Jaroslava Foglara, protože kdyby byl spojen jen se jménem Karla Bureše, počítám, že by byl odsouzen k zapomnění. Takhle se však dostane do širšího povědomí veřejnosti, a to je jenom dobře. Už v knize Jiřího Poláka – Poselství Žlutého kvítku, se mohli čtenáři dozvědět něco ze zákulisí legendárních časopisů Mladý hlasatel a Vpřed. Z dálav historie totiž působí tyhle názvy pro nezasvěceného stejně mýticky, jako Sluneční zátoka nebo klub Rychlých šípů. Nejeden čtenář foglarových knih si klade otázky: Existovala nějaká Sluneční zátoka? Nebo: Žili vůbec chlapci z klubu Rychlých šípů? Naštěstí pro nás si na tyto časopisy můžeme opravdu sáhnout. Bohužel, dějiny na jméno Karla Bureše poněkud zapomněly. I když měl stejný podíl na úspěchu obou časopisů, Foglar byl zkrátka slavnější.

Vzpomínková kniha Karla Bureše je rovněž spojena s Jiřím Polákem. Vystupuje zde totiž jako editor, který po smrti autora uvedl některá fakta na pravou míru. Kniha však nepřináší jen nová svědectví o těchto časopisech. Autor vypráví i o sobě. Jaké byly jeho osudy před vznikem Mladého hlasatele i kde byl za okupace, když nacisté časopis zastavili a jeho redakční druh se stal lektorem knižní edice Melantrichu. Vypráví i o vztahu s Jaroslavem Foglarem, a to překvapivě otevřeně!
Prostřednictvím autorova vyprávění nám vyvstává před očima zvláštní panoptikum postav a postaviček tak, jak procházely jeho životem. Někdy bizarní, jindy oduševnělé a hodné pozornosti. A protože byl Karel Bureš především sportovní redaktor, klade na sport důraz i zde, když přibližuje čtenáři sportovní ikony první republiky.

Ozdobou knihy je ovšem obrazová příloha. Nejen leckterý pamětník, ale i odborník ze současnosti zamáčkne slzu nad barevnými reprodukcemi obálek starých časopisů i kolorovanými fotografiemi, zkrátka nad ukázkami prvorepublikové, meziválečné i poválečné grafiky. Tyto reprodukce dopňují i mnohdy unikátní fotografie z Burešova soukromého archivu.
Jak už sám název napovídá, kniha vypráví především o časopisech, které autor jako redakční kolega vytvářel společně s Jaroslavem Foglarem. Je škoda, že se dál nezaobírá obdobím mimo tato léta. Soudě podle náznaků v knize, jeho život by jistě vydal na obsáhlejší svazek.

I tak knížka potěší nejen foglarovské badatele, kterým nabídne spoustu zajímavých informací a podnětů. Čte se svižně, i když zabíhá do velkých podrobností. Je z ní však jasně patrno, že ji psal muž, jenž tvořil především v době, kdy byl v novinách a časopisech kladem důraz spíš na tištěné slovo.


V týmu s Foglarem
Karel Bureš
Toužimský a Moravec, Praha 2009