Filmy

Zveřejněno dne 3. 10. 2020
RECENZE: Kněz z pasťáku
Za věřící se podle posledních průzkumů považuje 82 % Poláků. Byť se to naší optikou může zdát jako až neuvěřitelně vysoké číslo, naši severní sousedé zažívají v tomto ohledu nebývalý pokles. Snímek Corpus Christi, který tento problém tematizuje, přesto zaznamenal velký úspěch – mimo jiné letos posbíral prakticky všechny tamní filmové ceny. Má šanci uspět i v Česku, kde je věřících pouze čtvrtina potenciálních diváků?



Příběh Corpus Christi těží z výchozí situace upomínající na dobře známého Gogolova Revizora. Namísto podvodníčka Chlestakova stojí v jeho středu problémový mladík Daniel, který po příjezdu do malé obce zneužije několika počátečních omylů a vydává se za kněze, k čemuž pochopitelně nemá patřičné oprávnění. Byť v soukromí poslouchá taneční hudbu, kouří a nevyhýbá se ani dalším svodům světského života, čtvrtý celovečerní film režiséra Jana Komasy není komedií.

Danielovo osvojování si nových pravidel a pravomocí dokáže především zpočátku probudit úsměv na tváři a čelí situacím, jež mohly mít komický potenciál (ve zpovědnici se neobejde bez rad z chytrého telefonu apod.), Komasa a začínající scenárista Mateusz Pacewicz je však chápou mnohem více coby výzvu ukázat, co také katolická víra v jedenadvacátém století znamená, respektive může znamenat. Obec – distributorem definovaná jako maloměsto, ale vzhledem k omezenému množství lokalit odpovídající spíše obecné představě o větší vesnici – se totiž už rok marně vzpamatovává z tragédie, při které přišlo o život hned sedm jejích obyvatel, převážně teenagerů.

Aniž by mu tvůrci chtěli za každou cenu vytvářet svatozář, Daniel netouží po vlastním obohacení, spíše se (poprvé ve svém životě?) snaží lidem kolem sebe pomáhat. Do značné míry tak činí prostřednictvím „polidšťování“ služebníka Božího, který obrazu svému přizpůsobuje nejen mše, ale také jednání mimo zdi kostela. A ačkoli to takto zní jako jedno obrovské klišé, filmová skutečnost je mnohem složitější. Černobílé vidění světa totiž možná není cizí většině jednajících postav, autoři snímku se mu však úspěšně vyhýbají. Dokládá to koneckonců i syrovost finále, do něhož příběh dovedou.

Bez některých pasáží by se sice Corpus Christi obešel a některé charaktery by si naopak zasloužily alespoň trochu rozvinout, aby jejich chování bylo pro diváka snáze uchopitelné, výsledkem je každopádně drama přesahující zemi svého vzniku s potenciálem zaujmout i většinově ateistické české publikum. Především pak tu jeho část, která před trilogií Zdeňka Trošku z jihočeských Hoštic dává přednost Michálkovu Zapomenutému světlu nebo Schormovu Farářovu konci.

Corpus Christi
Jan Komasa
Premiéra 24. září 2020
www.acfk.cz

Hodnocení:
IMDb 77 %
ČSFD 81 %
Kult 80 %

Ivo Michalík
Článek otištěn v Kult 10/20
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Lesley-Ann Jones
Proč zahynul John Lennon? Konečný portrét hudební legendy
LEDA
Sugestivně napsaný životopis rozplétá záhadu, kterou představovala Lennonova osobnost, a přináší jeho úplný portrét – komplexní informace o jeho životě, láskách, hudbě, o jeho předčasné smrti a také o odkazu, který nám zanechal. Autorka pozorně sleduje, jaké životní zážitky Lennona formovaly, a které jeho osobnostní rysy vedly k tomu, že před svou násilnou smrtí žil v newyorském exilu. Jenže co když „skutečný“ John Lennon zemřel už dlouho předtím? Kdo nebo co Johna Lennona vlastně zabilo? Čtyři kulky, jež 8. prosince 1980 vnikly do jeho těla ze zbraně atentátníka Marka Chapmana, dílo zkázy možná pouze dokonaly.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2021 Radek Holík
Google+