Filmy

Zveřejněno dne 30. 12. 2015
Není nad Perfektní den

První obětí všech válečných konfliktů bývá zdravý rozum. A přesně to se stalo i skupince humanitárních pracovníků z mezinárodní organizace Aid Across Borders, která pomáhá ve válečné zóně kdesi na Balkáně.


 
Sophie (Mélanie Thierry) je v partě nováčkem a chce spasit svět. Mambrú (Benicio Del Toro) už všechno viděl a chce domů. Káťa (Olga Kurylenko) kdysi chtěla získat Mambrúa a tlumočník Damir (Fedja Stukan) chce, aby válka už konečně skončila. „B“ (Tim Robbins) ani neví, co vlastně chce.
 
Teď mají na krku jednu z posledních studní uprostřed hor, která je zdrojem vody pro několik vesnic a ve které právě teď plave mrtvola, již tam někdo neznámý hodil. Vytáhnout tělo a vyčistit studnu je zdánlivě jednoduchý úkol, ale pro naše humanitární hrdiny se postupně stává neřešitelným úkolem s několika rébusy, počínaje marným sháněním pevného provazu přes bloudění horskými cestami, na kterých leží zaminované krávy, až po nesmyslné příkazy od velitelů mírových vojsk OSN. Při řešení úkolů tak občas musí sáhnout k netradičním nebo rovnou šíleným řešením. Zároveň nesmí zapomínat, že jsou na území, kterým se prohnala válka, a ta se může zase kdykoliv probudit. Prostě je to jen další perfektní den z mnoha.
 
„Ten film je jako ruská panenka matrjoška. Uvnitř komedie je drama, v něm road movie, v kterém je zase válečný film. Ale jedna věc je jistá. Pokud by to byla hudba, byl by to punk rock. Rychlý, přímý, drsný. Tento film neplýtvá časem, není šance se zastavit a přemýšlet. Chce být takový, jací jsou humanitární pracovníci: tvrdý, odolný, intuitivní, rychlý a přímý. Není tady čas na nějakou reflexi, pocit viny nebo truchlení. Není čas na soucit či pláč. Je tu jen čas jednat,“ říká režisér Fernando León de Aranoa o svém filmu, který byl s velkým ohlasem uveden na letošním filmovém festivalu v Cannes.
 
Perfektní den
Fernando León de Aranoa
Premiéra 31. prosince 2015

PR
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Lucie Jandová, Dana Kaplanová
Temné matky a jejich dcery
Jandová Lucie
Dva roky autorky sbíraly příběhy žen, které mají napjatý vztah s mámou. Takových žen je mnoho. V dětství toužily po lásce, pochopení, něze. Marně. Se svým zraněním bojují celý život a stydí se o něm mluvit. Trápí se i v dospělosti, ačkoli jsou často krásné, úspěšné a samy už přivedly na svět další generaci. Místo lásky a přijetí jim matky věnovaly věčnou kritiku, snižování zásluh a konkurenční boj. Představa lásky pro ně zůstala deformovaná, a podle toho vypadají i jejich další vztahy. Pomocí rad psychologů, terapeutů, ale i přes pohádky, mýty a archetypy se autorky pokusily najít řešení, jak z temného žaláře odmítané a nemilované dcery vyjít ven.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+