Hudba

Zveřejněno dne 21. 7. 2021
RECENZE: Pohodový Michal Prokop
Vydání nového alba je obvykle spojeno s určitým očekáváním, jak se daný interpret vyvíjí. U těch zralých, ke kterým se zpěvák a skladatel Michal Prokop řadí, k tomu přibývá konstatování, že už nikomu nemusí nic dokazovat. Nebo musí?



Svou roli nejspíš hraje i letitá zkušenost. Že zkrátka ví, co posluchače v jeho tvorbě zajímá. Proto mě také hned u úvodní skladby Prokopovy novinky napadlo: Ten chlap si na nic nehraje. Ostatně, odevzdanost v názvu první písničky „Nebe anebo cesta do pekel“ to jen podtrhuje.

Žádná přehnaná energie, ale ani ospalá nálada alba "Mohlo by to bejt nebe" dávají tušit, že se Prokop nijak nesnaží o výrazné hity. Že nechává hudbu volně plynout a hraje proto, že ho to prostě baví. Že je pro něj radost jen tak si zahrát s kamarády, a to, že natočí nové album? To je spíš jen pozitivní vedlejší produkt. S bonusem, že to bude třeba stát i za to.
Překvapilo mě, že přestože se Lubomír Andršt, jako stálý člen Prokopovy formace Framus Five, tohoto nahrávání téměř neúčastnil, na zvuku to není skoro znát. Kytara zní v rukách Pavla Marcela trošku jinak, ale rozdíl v konečném důsledku zaregistrují spíš znalci.

S ukotvením žánru to je u tohoto alb cekem problematické. Přece jen, jako živelný rock už bych to neviděl… Snad blues, i když v některých skladbách slyším i jazz, který housle tak nějak přirozeně doplňují.
Za zmínku rozhodně stojí i vlastenecky laděná, historicky-bilanční písnička „Má vlast“ s textem Jiřího Žáčka, která reflektuje protiklady našich dějin i českou náturu. Nijak pateticky, lehce ironicky, poměrně krátce a přesto výstižně. Přesně, jak to umí právě Jiří Žáček, který je shodou okolností, podobně jako Michal Prokop, letos „půlkulatý“.
Zkrátka basa (kytara), housle Jana Hrubého, ona podmanivá kytara společně s charakteristickým Prokopovým přednesem dávají desce opravdu pohodový zvuk. Chybí snad už jen výraznější mandolína.

Možná, že tohle album Prokopovy příznivce nepřekvapí. Ale protože od jeho posledního počinu Sto roků na cestě uplynulo plných devět let, nové album minimálně uvítají. Některé věci holt zrají déle. Ale nemusíte být nutně Prokopovi příznivci, aby vás album dobře naladilo. Stačí poslouchat.

Mohlo by to bejt nebe
Michal Prokop a Framus Five
Supraphon, 2021


Robert Žďárský
Článek otištěn v Kult 07/21
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Dominik Landsman
Karanténa s moderním fotrem
Ikar
Moderní fotr, Čeněk a Nataša v karanténě! To si takhle jednoho prosluněného odpoledne dá někdo v Číně na stojáka u stánku netopýra na loupačku a za pár měsíců, na opačné straně zeměkoule, jste vy zavření doma, protože venku číhá smrt, šijete roušky a krotíte vášně hyperaktivního školáka, jehož vzdělání částečně padlo na vás – školy jsou totiž zavřené.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2021 Radek Holík
Google+