Hudba

kritika, první album, křest desky, čoko voko, syrové texty, umění,

Zveřejněno dne 21. 12. 2013
RECENZE: Feminismus s punkovou tváří
„Chlapi sú chlupatí roboti,“ zpívá se v jedné písni na debutovém albu Muchy, hudební formace kolem kyjovské písničkářky Nikoly Muchové. Chlupatí roboti v podstatě shrnují celou desku, pojmenovanou Slovácká epopej. Rozverný punk si na ní utahuje z mužů, sebe sama, partnerského soužití nebo maloměšťáctví.

Jihomoravští posluchači mohli většinu skladeb na Slovácké epopeji ovšem slyšet už dříve. Kyjovská rodačka a v současnosti hrdá Brňanka Nikola Muchová začínala před několika lety sama, pouze se svým hlasem a kytarou, na kterou, jak sama tvrdí, dodnes neumí hrát. Zpíváním o smradlavých chlapech, úchylech, sexu nebo Kyjově se totiž vyrovnávala s rolí svobodné matky v předpojatém maloměstě, s bolestným rozchodem i společností celkově.
Nikola nikdy neměla daleko k punku a díky jejímu talentu se živé a úderné písně o životě, podivínech a pochopitelně mužských zanedlouho dostaly za hranice regionu. A od živelných vystoupení ve slováckých hospodách a menších klubech to byl k vydání desky už jenom kousek.

Osobité „femipunkové“ tvorby si všiml Martin Evžen Kyšperský z Květů, přibral další hudebníky a spolu s Nikolou nahráli album Slovácká epopej, na němž zní Nikolin předchozí repertoár i některé nové skladby v aktuálních úpravách. Debut vyšel pod hlavičkou Mucha, a to mimo jiné i díky finanční podpoře fanoušků zpěvačky.

Nové aranžmá skladbám prospělo. Rozjívený akustický punk se na nové placce proměnil ve svižný a inteligentní rock, podtržený hráčskou vyzrálostí muzikantů. Zároveň však ve skladbách zůstala živelnost, typická pro celou tvorbu Nikoly Muchové. Jinými slovy, všechny písně hudebně dospěly a uzrály, aniž by ztratily na své autenticitě nebo se posunuly ke kolovrátkovému rozhlasovému rocku.

Autentická a vlastně opravdově rocková, ve smyslu naštvaného a uvěřitelného rebelství, ovšem Mucha zůstává hlavně díky svým textům a jejich podání v konkrétních písních. Nakřáplým hlasem a ostrou kadencí deklamované zklamání z celého mužského pokolení nebo pobavené prskání po společenské konformitě, servilitě a lhostejnosti totiž nezní jako prázdné fráze, nutnost vyžadovaná žánrem.
Naopak, Mucha ve své hudbě nabízí osvěžující otevřenost a upřímnost, které vzhledem k tématu i bezprostřednímu přístupu mají schopnost dotknout se každého a vzbudit emoce. Po dlouhé době se tak objevila interpretka s poselstvím a deska, která není povrchní a přitom nenuceně baví. I ty chlupaté roboty.


Slovácká epopej
Mucha
Indies Records, 2013


Zdeněk Staszek
Článek otištěn v Kult 12/13
 Přidejte k článku první komentář >> 
kritika, první album, křest desky, čoko voko, syrové texty, umění,
Časopis:
Reklama:

Novinky:
David Novotný
Normálninec
Sursum
Kniha sci-fi povídek zabývajících se řešením závažných životních témat s nadhledem, humorem a plných neotřelých a neočekávaných point... „Probudil jsem se do nezvyklého stavu. Jako vždycky jsem chtěl překontrolovat všechny zámky na dveřích, abych měl jistotu, že někdo nepřišel a v noci mi potají neotrávil jídlo, ale najednou jsem vůbec necítil nutkání něco takového dělat. Náhle mi také přišla divná různá racionální opatření typu pancéřové okenice či počítačem řízený alarm. Zkrátka a dobře, moje ochranná paranoia byla ta tam. Vůbec bych se nad tím nepozastavil a vyšel bych bezstarostně ven, nebýt vzkazu, který jsem sám sobě nechal na dveřích (součástí paranoi byl i strach z toho, že o paranoiu přijdu): „PAMATUJ, ŽE JDOU PO TOBĚ, I KDYŽ NEJSI PARANOIDNÍ“ uvědomil jsem si, že je to pravda, a ihned jsem zavolal na pohotovost do normálnince.“
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2020 Radek Holík
Google+