A ono je všechno jinak. Tady je vidět, jak jsou zrádné stereotypní předsudky. O muzice či etniku samotném. Deska je spíše než co výše zmíněné tichou, nostalgickou vzpomínkou na tradici. Stojí na dokonalé souhře hlasů v táhlých, teskných melodiích, jež jsou přebírány z lidových písní ruských nebo slovenských Romů. Napoví už nástrojové obsazení. Vlastně uplatnění jednoho nástroje – kytary. Milan Godla a Marián Balog „jen“ zpívají. Jaroslav Godla navíc, kromě zpěvu, zvládá bravurně i tu kytaru. Syté romské, naplno prožité zpívání těchto tří mužů doplňuje v několika písních hostující Žaneta Špitáková. Všichni se potkali v romském divadle v Košicích. Tedy, smysl pro dramatičnost tu je. Kostýmy také stylové. Košile šéfa kapely se stává i součástí designu obalu...
Výborný je také nápad s překlady v bookletu. Slovenský (i anglický) napomůže k většímu vhledu, o čem to vlastně celé je. Ve starých písních se objevují tradiční témata. Od Kaj te žav: Kam ísť, kde mám nájsť moju lásku... přes Preko veš baro (Cez hustý les): Zrána sme zbadali kone, pochytáme ich, ukradneme ich... nebo lyrické zadumání nad životem v Čercheň (Hviezda): Večer moju hviezdu hladám, prosím ju o šťastie... či archetypální úctu k matce v Mamo ma mer tu (Mama, neumieraj): Ach mama, mama, neumieraj, máš dobré děti...
Jistě, je to hudba jednoho etnika, jedné tradice, jež je dosti výlučná. A psát o romské muzice nikdy není jen psaní o hudbě. To jsem si vyzkoušel na příkladu Gipsy.cz. Přesto z těchto písní může nabýt ztracené rovnováhy po těžkém dni i bílý úředník sociálního odboru magistrátu. I pro něj platí tato věčná témata. I on se jistě v životě setká s něčím, co jej přiměje zastavit se, zamyslet a obrátit se ke svým kořenům. Ke svým blízkým, svému rodu. Kéž by to dopadlo vždy takto poeticky.
A jedno pochválení na závěr – Vladimír Yurkovic, který fotil i navrhoval černobíle střídmý obal, si to zaslouží. Takže Kaj te žav / Kam isť? Do obchodu pro Kali Čercheň.
Kali Čercheň: Kaj te žav
Indies Scope Records, 2008
Slyšeli jste již toto album? Jak se vám líbilo? Svůj názor můžete vyjádřit v komentářích pod článkem.
Copyright © 2005–2020 Radek Holík