Hudba

Nežfaleš, punk, rock, CD, novinka, Ber dokud dávám

Zveřejněno dne 21. 9. 2008
RECENZE: Příjemné překvapení jménem Nežfaleš

Do rukou se mi dostala deska skupiny Nežfaleš s názvem Ber, dokud dávám. Nikdy dřív jsem o této kapele neslyšela, nicméně zvědavost byla silnější než já, a tak jsem sbalila cédéčko a těšila se na nový hudební zážitek. První dojmy byly rozporuplné, ale po několikátém poslechu jsem změnila názor. Je to dobré.



Zkoumám kanárkově žlutý booklet s vyfocenými členy kapely. Tak tohle bude ten moderní, nový punk? No dobře, uvidíme, čím překvapí pankáči nové generace. Na první poslech mne upoutaly vtipné a smysluplné texty. Upřímně mě pobavila například píseň „Holky, co znám“, která vypráví o snech dnešních děvčat (stát se modelkou, zpěvačkou, vycestovat do zahraničí a prosadit se...), které komentují refrénem „Holky, co znám, netrčej v koutě“ a ironickým zakončením „Bejby nebude sedět v koutě“.
Song „Šťastnej jsem dost“ dává nahlédnout do ničím nespoutané duše příznivců punku: „Kariéra, víra, pokrok – nemám, čeho bych byl otrok, nedržím se pravidel“, myšlenka svobody se prolíná všemi slokami. V pořadí šestý track s názvem „Kámoš z podsvětí“ má doslova hitovkový charakter, úplně si dokážu představit, jak rytmickým refrénem „Dej mi bombu pod můj Cadillac“ strhnou celé publikum. Podobně na mě působila i píseň následující.
Ani na samotné hudbě jsem neshledávala nic, co by vyloženě vadilo. Ale celé to působilo jaksi uměle. Jako kdyby si ty texty o chlastání na ulici a svobodě za každou cenu kluci vymýšleli na gauči u televize. Dobře se to poslouchalo, ale nějak jsem jim to nevěřila. Ráda bych ale Nežfaleš viděla a slyšela na živo; tuším, že by se tento dojem ztratil.
Po nějaké době si opět pouštím cédéčko Ber dokud dávám; a ne jednou, ale asi pětkrát po sobě. Skutečně až po několikerém poslechu jsem se s kluky a jejich texty dokázala ztotožnit. Je to svižné, je to o něčem a je to dobře zahrané a melodické. Vyrovnaně a propracovaně působí všechny nástroje i zpěv. To je snad jediná věc, která mi ještě malinko nesedí – ta sladěnost a vyváženost. Punk, jak ho znám já, je přece vždycky trochu „rozcuchaný“.

Nežfaleš: Ber, dokud dávám
Cecek Records, 2008

Slyšeli jste již toto album? Jak se vám líbilo? Svůj názor můžete vyjádřit v komentářích pod článkem.


Veronika Matějičná
Článek otištěn v Kult 09/08
 Přidejte k článku první komentář >> 
Nežfaleš, punk, rock, CD, novinka, Ber dokud dávám
Časopis:
Reklama:

Novinky:
José-Louis Bocquet, Catel Muller
Kiki z Montparnassu
Argo
Cocteau, Hemingway, Breton, Tzara, Picasso, Modigliani a pochopitelně fotograf Man Ray. Ty všechny nespojuje pouze bohémská Paříž, ale také známost s jistou Kiki z Monparnassu, múzou celé meziválečné pařížské generace, která se po Velké válce opíjela životem a snažila se vypít všechno šampaňské Francie ještě před tím, než začne válka další. Příběh neobyčejné obyčejné dívky, která měla talent zaujmout celou bohému, přináší do mnoha jazyků přeložený francouzský komiks kreslířky Catel a scenáristy Bocqueta.
Reklama:

Partneři:
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2017 Radek Holík
Google+