Výstavy

Zveřejněno dne 8. 9. 2016
RECENZE: Trocha stavební historie nikoho nezabije

Protože katedrála na Petrově tvoří neodmyslitelnou dominantu Brna, málokoho napadne, že její současná podoba je teprve záležitostí posledních sta let a že po většinu své existence neměla dostavěnu ani jednu věž. Tématu regotizace brněnského chrámu sv. Petra a Pavla se věnuje výstava o dvou částech pořádaná Diecézním muzeem, kterou od konce června do 25. září hostí právě sama katedrála. 



První část, nazvanou Super hanc petram – brněnská katedrála na přelomu 19. a 20. století, najdete v prostorách krypty, jež je mimochodem jedinou románskou, a tím zároveň vůbec nejstarší stavební památkou ve městě, zatímco druhá část je k vidění v tzv. Propité věži. Tato nízká, nenápadná věž byla vystavěna v pozdním středověku a až do nedávné doby zůstávala nedokončena. To, co vidíme dnes a co dává chrámu jeho nezaměnitelné rysy, totiž gotizující tvary se dvěma vysokými štíhlými věžemi, vzniklo teprve na počátku 20. století. Jednalo se pouze o jeden z vícera návrhů tehdejší architektonické soutěže. Autorem byl August Kirstein, jehož projekt byl vybrán poté, co porotci zamítli plán jiného tvůrce, který již předtím provedl přestavbu interiéru včetně presbytáře. Na něm se ostatně stavitelé vyřádili: všechno, co vypadá „tak středověce“ (jako lomené oblouky a žebrová klenba), je ve skutečnosti novodobá napodobenina.

S konkrétní podobou jednotlivých návrhů je možno se seznámit v již zmíněné druhé části výstavy, nesoucí název Vzhůru k nebi popatř, člověče! Každý může dokonce hlasovat, pro který projekt by se rozhodl on sám, což skýtá zajímavé oživení. Kdo se ostatně alespoň trochu vyzná ve stavebních slozích, toho při vstupu do kostela ihned upoutá napětí mezi štíhlou a do výšky se vzpínající přední částí, jež je pseudogotická, a hlavní lodí, vykazující znaky oblého baroka. Původním záměrem bylo přebudovat zbarokizovaný chrám do pseudogotické podoby celý, leč došly finance.

S nejrůznějšími okolnostmi provázejícími proměnu nedokončeného kostela v důstojný první chrám diecéze se může návštěvník seznámit na zhruba desítce panelů, které doplňují kopie stavebních plánů spolu s ukázkami chrámového mobiliáře, pocházejícího z téže doby, kdy probíhala přestavba. Vzhledem ke skromné rozloze krypty i prostoru ve věži se jedná o malou výstavu, která však i přes stísněnější podmínky poskytuje ucelenou plastickou představu o tom, o co tehdy šlo. Zato po formální stránce bohužel trochu pokulhává. Špatně zvolená podkladová barva na panelech ztěžuje čtení, takže hůře vidící osoby budou mít problém text rozluštit. Bílé písmo na šedém pozadí není zrovna nejlepší volbou.

Je to škoda, protože jde o maličkost, které se dalo lehce předejít. Poněkud to alespoň vynahrazují četné dobové fotografie ukazující, jak odlišně chrám dříve vypadal. Není na škodu občas si připomenout, jak se i věci zdánlivě nehybné mění.

Super hanc petram – brněnská katedrála na přelomu 19. a 20. století
Katedrála svatého Petra a Pavla v Brně
24. června – 25. září 2016

Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 09/16
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Novinky:
Erik Tabery
Opuštěná společnost. Od Masaryka po Babiše
Paseka
Šéfredaktor týdeníku Respekt popisuje dobrodružnou českou cestu od vzniku republiky po současnost a zasazuje dnešní politické a společenské události do historického a evropského kontextu. Je to svým způsobem rozmluva s minulostí o naší budoucnosti, v níž myšlenkový rámec dávají autorovi úvahy K. H. Borovského, H. G. Schauera, T. G. Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Václava Černého, Jana Patočky, Erazima Koháka či Václava Havla. S odkazem na velké kritické duchy demokratické tradice Tabery jasně ukazuje, že rizikům přítomnosti se nejlépe čelí nikoliv panikou, ale chladnou hlavou a rozhodností.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+