Výstavy

Zveřejněno dne 5. 1. 2016
ROZHOVOR: Hynek Kmoníček

Brno po roce opět čeká významný cestovatelský festival GO Kamera, tentokrát s podtitulem Návrat do Nepálu. Uskuteční se v termínu 14.–17. ledna 2016 v Kongresovém centru BVV. Málokterý Čech toho ví o zahraničních krajinách tolik jako Hynek Kmoníček, což díky tomuto rozhovoru velmi dobře poznáte. O cennosti nezaujatého pohledu na mezinárodní situaci není v dnešních dnech třeba diskutovat.



Máš neobyčejně pestrý životní příběh. Které
momenty byly zlomové?
Byly jich desítky. Každá další křižovatka, kdy se musí člověk rozhodnout, je přece takový moment a my jsme jejich součtem. Asi nejdůležitější zlom byla chvíle, kdy jsem sám se sebou přestal zápasit a začal být sám sebou.

Začínal jsi jako koncertní kytarista. Zahrál bys na festivalu GO Kamera z pódia?
To je právě ono. Vysnil jsem si v dětství, že budu velký evropský kytarista. Ale na to jen práce nestačí, k tomu je třeba mnohem větší kus talentu, než jsem kdy měl. Když jsem zjistil, že hlava je pořád lepší než prsty, ať dělám co dělám, přijal jsem to a začal se živit hlavou. Poslední koncert s orchestrem jsem měl v roce 1996, od té doby jsem na nástroj nesáhl.  Dnes už bych neměl co ukázat.

Co kromě znalostí ti přineslo studium v Izraeli?
Uvědomění si, co je v životě opravdu důležité. Také spoustu kontaktů do budoucna.

Jaké byly tvé návštěvy Palestiny?
Všemožné. Od návštěv, kdy jsem byl tulák s batohem, až po ty, kdy mě líbal chairman Arafat, jako bych byl Brežněv.

Můžeš pojmenovat příběh Izrael–Palestina?
Tragédie dvou bratranců obývajících jeden dům.

Jaká je role Izraele? 
Posledních 5700 let židovského letopočtu běží mírový proces úspěšně.

A postavení Palestiny? 
Postavení Palestiny bude vždy komplikované. Vždy si musíme uvědomovat, co je nálepka a co obsah. Ještě před sto lety se každý, kdo se narodil v Palestině, nazýval Palestinec. Tedy i Žid.

Jaká je dnešní pozice Turecka? 
Klíčová, složitá a pro Evropu drahá. Po sestřelení ruského letadla dopadnou ekonomické sankce na Turecko ještě víc. Co chceme od Turecka, bude ještě dražší, než jsme se obávali. Na konci to zaplatíme my...

Čím byla práce velvyslance při OSN nejzajímavější?
Rozsahem na celou planetu a denním setkáváním se s nejzajímavějšími lidmi, které tyto generace mají.

Co přineslo tvé „zametení“ do Austrálie?
Poznání života na druhém konci světa a posílení pocitu, že Evropa už dávno není centrem světa.

Posledně jsi překvapil „filozofií“ Islámského státu. 
Učení apokalyptické sekty je naprosto jedno, kolik z nás zabije. Jen když to přivolá konec světa.

Jak moc se máme IS bát?
Absolutně. Při takové ideologii smrti místo pro život prostě nezbývá.

Dalo se vzniku IS zabránit?
Všemu se dá zabránit. Jenže kdyby v historii neplatí.

Jaký v této souvislosti odhaduješ vývoj?
IS bude poražen a lidé jím nakažení se rozutečou po světě, kde s nimi bude naše civilizace řešit problémy po celou další generaci.

Která země je dnes největší hrozbou? 
Největší hrozbou nejsou země, ale myšlenky. Všechny, které mohou vést k fanatismu.

Můžeš porovnat činnost IS a Al Kajdy? 
Al Kajdá je nevládní organizace, taková NGO. IS je nepřátelský stát.

Mohl být konec Usámy bin Ladina jiný?
Mohl zemřít přirozeným způsobem. Aniž bychom se to možná dozvěděli.

Dalo se předvídat arabské jaro?
Nedalo. Dalo se ale naprosto přesně odhadnout, jaký z něho bude sychravý podzim.

Jak nejlépe bojovat proti terorismu?
Nenechat se zastrašit. Nezměnit se.

Co je na islámu pozitivní?
Zavedl řád v původně kmenové společnosti.

Je dobré stavět u nás mešity?
Nepatří sem. Když všude postavíme všechno, bude celý svět stejný. I cestovní kancelář Livingstone bude mít po obchodě i po zábavě, protože nebude třeba cestovat.

Jaký je tvůj vztah k islámu? 
Léta ho studuji, občas jej v zahraničí učím. Ale víra je primárně emoce a tu já nemám k žádné víře.

Jak dlouhou si tě ještě užijeme v Česku? Kdy odejdeš do USA?  
Až mě státní služba odešle. Diplomaté jsou jako vojáci občas odveleni. Do USA ale pojedu asi na jaře, zaplatit účty za energie, vyvětrat a udělat prostě to, co se dělá doma, když tam člověk dlouho nebyl. Já jsem částečně Newyorčan. A ano, uhýbám z otázky.

Cítíš se být Newyorčan?
Mentálně ano. Je to jediné místo, kde mohu být sám sebou a nikdo si toho ani nevšimne.

Je svoboda v NYC silná?
V Americe je taková, jakou si člověk vybojuje. Průměrné americké městečko má jen něco přes 6000 obyvatel. Jinde než v NY by tedy člověk žil ve vesnici se všemi mentálními tlaky, kde si všichni vidí do talíře a nezapomenou si to připomínat. To New York nemá.

V čem jsou hlavní rozdíly mezi muslimy a křesťany, případně hinduisty a buddhisty? 
To je na dizertaci v oboru komparativní religionistiky. Třeba v tom, že první dvě učení jsou na sebe navazující monoteistické variace původního judaismu, zatímco hinduismus je všeobjímající polyteistický žrout, co nakonec pohltil buddhismus a úplně ho nestrávil.

Kde má kořeny tvá geniální paměť? Jak ji cvičíš?
Není geniální, je cvičená. Mozek je taky jen sval. Paměti hodně pomohlo třeba to, že jsem léta četl okolo pěti knížek týdně.

Nakolik máte shodné názory s prezidentem? V čem souzníte, v čem jste nejvíce odlišní? 
Souzníme v mnohém. To by jinak ani nefungovalo. Odlišní jsme v tom, že on je politik a já diplomat.

Jaký odhaduješ posun v postavení Jeho Svatosti dalajlámy? Co se stane s Tibetem? 
Dalajláma je stále více náboženským představitelem. Tibet podle mne dojde k nějakému porozumění s Čínou, jak se budou oba stále více měnit. Můžeme mít každý svůj názor, jak moc je to dobře a jak moc je to přirozené, ale na tomhle procesu to mnoho nezmění.

Co si myslíš o reinkarnaci nejen dalajlámy?
Protože není proti zákonu zachování energie a množství energie ve vesmíru je konečné, je to fyzikálně možná věc. Jakkoliv to zní pro mnohé racionalisty asi absurdně.

Výrazně se změnil postoj k Tibetu. Jaké je současno?
Současno je politika jedné Číny.

Můžeš porovnat dva asijské obry – Čínu a Indii? 
Číňané jsou přemýšlivější, Indové dravější. Ale obojí je strašná generalizace.

Míval jsi Nepál ve své zóně velvyslance… 
Velvyslanec musí být v kontaktu se státní správou. Nepál vždy působil dost chaoticky. Politicky jde o systém, který se po fyzickém zániku královské rodiny ještě více zkomplikoval. Velvyslancem jsem byl v době, kdy z hor sešli maoisté a převzali vládu. Vedli sami vnitřní dialog, kdo je maoista, kdo trockista, kdo je pak ještě trockista s náklonností k Bucharinovi nebo původní trockistické straně či trockistickým buňkám indické komunistické strany a kdo zase věří těm v západním Bengálsku. Politický chaos v Nepálu byl ve fázi, že proti nim Indie působila jako Bavorsko.

Mentalita Nepálců se vyznačuje dobrosrdečností, smějí se i v těžkých momentech. Kde se v nich bere síla?
Dobrosrdečná nátura společnosti vychází z těžkých životních horských podmínek. Pokud je někdo jiný, v překladu lidsky náročnější, tak ho asi vypudí do politiky.

Vrátí se do Nepálu turisté
Určitě. Nepál má své kouzlo, které se ničím nezmění. Ani místními politickými rozmíškami. 

Volby tam vyhráli maoisté, třetí byli komunisté… 
Jejich komunismus je stejně tak budhistický nebo hinduistický jako jejich maoismus. Nálepky jsou jiné než pojmy. Jako velvyslanec jsem měl jeden nesplněný sen, že sem dovezu skupinu nepálských trockistů, vypustím je na posledního českého trockistu Petra Uhla a budu pozorovat chemickou reakci.

Je patrný rozdíl v mentalitě Nepálu a Indie?
Nepál je individualističtější, má menší kolektivní dravost než Indie, což znamená menší žravost. Jakkoliv je ale chaotický, není ke členům vlastní společnosti otevřeně brutální.

Vidíš rozdíl v sousedním Bhútánu? 
Bhútán je na místní podmínky fungující státní systém. Pří porovnání místní samosprávy Indie, Nepálu a Bhútánu to je, jako bychom srovnávali Alžírsko se Středoafrickou republikou a Bhútán byl Lucembursko. Bhútánci mají výhodu, že jsou malí a vědí, co dělají. Když vědí, co dělají, dokážou tou cestou jít. Je jich málo, dají se organizovat. Bhútán je ale v myslích Evropanů často zidealizovaný. Víš, že rád narušuji mýty. Takže který ze tří států Indie, Nepál a Bhútán má největší problémy s dodržováním lidských práv? Překvapivě Bhútán. Protože ve šťastné milé společnosti je schován kostlivec. Velká bhútánská politická emigrace v Americe, vesměs nepálského etnického původu. Z pohledu cestovatele je Indie barevná, Nepál magický a Bhútán zorganizovaný.

Čím je Bhútán zajímavý?
Stál jsem v počátku konzulárních styků ČR a Bhútánu. Bylo zajímavé, hlavně lidsky, pozorovat kombinaci různých pojetí sebe samého u bhútánských představitelů. Někdo vystudoval Stanford či Fletcher School of Diplomacy, působil dokonale západně a zároveň ti se stejně nevzrušivým tónem hlasu oznámil, že je 14. reinkarnací Zelené Tary.

Mohlo by dojít k návštěvě bhútánského krále u nás? 
Mohlo a my věříme, že ještě dojde. Byla zde královna matka, potkala se s prezidentem Zemanem a byl to příjemný rozhovor. Ukázal jsem jí trochu pražského Hradu a to ji velmi bavilo. Bhútánský král jezdí málo. Ale až se vydá do Evropy, věřím, že ČR nemine. I proto, že my cítíme s Bhútánci mnoho společného. Také se někdy pokoušíme zorganizovat bytostný chaos.

Jaké byly návštěvy Bhútánu? 
V Bhútánu jsem býval i předtím, než s ním byly za mého nástupce navázány diplomatické styky. Jako prvního českého diplomata mě před lety pozvali, abych promluvil na sjezdu všech bhútánských velvyslanců z celého světa v hotelu DRUK v Paro, který také dobře znáš. Na zasedání bhútánského parlamentu jsem přesvědčoval lámy reprezentující různé kláštery dzongy o nutnosti navázání diplomatického kontaktu s ČR. A snažil jsem se vysvětlit, že malé horské království mezi Indií a Čínou je mentálně podobné malé kotlině mezi Německem a Ruskem zvané kdysi České království, dnes Česká republika. Snad úspěšně, protože za mého nástupce velvyslance Staška jsme diplomatické styky skutečně navázali.

Jak působil bhútánský král? 
Jako velmi vzdělaný, rozumný, a jak mají v rodině typické, docela stydlivý král.

Je pro tebe důležité náboženství? 
Jako svého druhu bednička s nástroji, která je důležitá proto, aby člověk nepřemýšlel jen pragmaticky.

Co znamená víra?
Emoci, kterou člověk má, nebo nemá. Nezávisle na tom, kolik toho o ní přečte.

Jakou roli u tebe hrají emoce? 
Ve státním zájmu je, abych je neměl.

Jak se ti to daří? 
Sám to nemohu posoudit, to musí udělat druzí. Emoce jsou v zásadě nemoci, proto se to i v češtině jmenuje podobně. Kdo v diplomacii podlehne emocím, obvykle prohraje s pragmatikem.

Jaká je budoucnost Evropské unie? Vydrží?
EU vydrží, protože jí nic jiného nezbude. Má zvláštní schopnost vždycky se nakonec vzpamatovat, někdy za pět minut dvanáct, většinou ale vstávat z mrtvých nějakých deset minut po dvanácté. V okamžiku, kdy už nezbývá jiná možnost než přestat organizovat summity a namísto toho zapnout zdravý selský rozum.

Má u nás být euro? 
Musí, protože při vstupu do EU jsme si nevyjednali výjimku z přístupové smlouvy. Otázka zní, jen kdy a za jakých podmínek. Věřím na budoucnost EU. I když je to nyní nepopulární, nějakou formu eura mít nakonec budeme. Možná v podobě dánské koruny pevně vázané kurzem na plovoucí euro. Je vlastně jedno, jak se to jmenuje, pokud to bude funkční.

Jak je to opravdu se státním dluhem? Kde se pohybuje Amerika a Čína? 
Americký státní dluh je v bilionech dolarů. V dolarových bankovkách by „komínek“ dlužných dolarů dosáhl vzdálenosti ze Země na planetu Uran. Je v zásadě nesplatitelný. Dluh z poloviny drží Japonsko a Čína. Japonský podíl na americkém dluhu klesá, čínský stoupá.

Jak vzniká tak obrovské zadlužení? 
Aby byla čínská společnost tím, čím je, musí každý rok vyrábět více a více. Dnes není problém vyrábět, ale prodávat. Amerika zase každý rok více konzumuje. To je spirála HDP, kterou všichni sledují a která je hnána výrobou a spotřebou. Čína vyrábí a prodává. A půjčuje USA, aby si od ní nakoupili každoročně o pár procent více. 

Dlužník by měl jednou dluh vrátit... 
Dluh je ve fázi nesplatitelnosti, žádná strana to už ani nečeká. Žijeme ale v asijském století, politická moc časem odejde za dolary. Evropsko-atlantický prostor už nebude tak podstatný. Za čtyřicet let budou lidé číst, že projednání krize na Blízkém východě se už neřeší mezi Berlínem, Paříží a Londýnem, ale třeba v regionu Dillí, Bangkok, Hanoj, Peking. V tomto posunu se clearingem magicky vyřeší asi i dluh.

Jaké je naše zadlužení?
Jsme jeden z nejméně zadlužených států EU, obvykle asi čtvrtý v tabulce odspodu a máme druhý nejvyšší růst HDP v EU. Žijeme ve zlaté době, kdy se nám nic špatného neděje. Kolem 4,4 % růstu HDP ročně je v dnešní EU malý zázrak. Ekonomové řeknou, že to nemůže dlouho trvat. Německé hospodářství se zpomaluje a my jsme na něj velmi navázáni. Když Německo dostává chřipku, u nás to jsou už spalničky.

Setkáváš se s řadou zajímavých osobností. Kdo na tebe poslední dobou nejvíce zapůsobil?
Jedovatě řeknu, že za poslední rok asi nikdo. Překvapila mě příjemně Ang San Su Ťi, ikonická barmská disidentka. Nebyla barvotiskový obrázek věčného dobra, ale velmi pragmatická a plastická žena.

Kdo tě hodně ovlivnil?
Ten, se kterým jsem se nikdy nesetkal. Gautama Siddhártha zvaný Buddha.

Kteří politikové jsou výjimečně moudří?
Najít na dnešní politické scéně někoho, kdo je lidsky zajímavý, a ještě má velký politický vliv, je docela těžké. To v době clintonovské bych našel tři až čtyři jména. Lepší to příliš rychle asi nebude.

Svéráznými výroky nyní zaujal Donald Trump.
Trump není příčina, ale důsledek komercionalizace amerického veřejného prostoru, kdy se Američané v posledních dvou třech generacích stávají stále méně individuální a více stádní. To zlevňuje reklamu každého produktu, tedy i produktu jménem Donald Trump. O kvalitě produktů to mnoho nevypovídá, o způsobu správného typu marketingu vzhledem k uživateli ale dost.

Narůstá ve světě nebezpečí?
Ne, jen se nám to zdá, protože o něm víme hned a v přímém přenosu. Každý má mobil, kameru i mail. Noviny okamžitě reportují.

Hrozí světová válka?
Žádná ze současných světových sil na tom nemá ekonomický zájem, takže pro ni není logický důvod. Konflikt by ale mohl být omezený, lokální, neekonomický, tudíž iracionální. Musel by to vyvolat emoční hráč, někdo jako Islámský stát.

Mayský horoskop varoval před rokem 2012...
Mayové to asi špatně spočítali. Konec světa měl přijít už tolikrát. Římskokatolická církev se na něj chystala v roce 1000 a druhý příchod Ježíše se také nekonal. Na konspirační teorie, proroctví a konce světa tohoto typu nevěřím.

Odkud přichází vlna běženců, která proudí Evropou?
Z válečných konfliktů na východ od nás a z ekonomické situace na jih od nás. Ta, která přichází z východu, bude-li v kontrolovatelných a omezených číslech, se ještě dá integrovat do naší společnosti. Jižní proud ale asi jen málo. Problém nebude, když tu budeme mít nějaké syrské pekárny. Ale zatím nikde se úspěšně neintegrovaly velké komunity ze zemí jako Somálsko či Eritrea. 

Kolik běženců dokáže ČR přijmout?
Odhadnutelné je, kolik potřebujeme nových občanů, které jsme si nevychovali, abychom udrželi růst HDP s důchodovou pyramidou. Podle odhadů Hospodářské komory a Svazu průmyslu a dopravy je to 50 až 120 tisíc nových obyvatel. To ale nejsou ti, kteří se rozhodli, že k nám přijdou v neorganizovaném proudu ignorujícím evropské hranice. Možná že ti, které potřebujeme, dodnes sedí v milionovém utečeneckém táboře v Jordánsku, kde si je budeme jednou sami vybírat.

Dá se to regulovat kvótami? 
Velmi obtížně. Povinné kvóty jsou jed EU a zkáza Schengenu. Nemohu určit člověku, kde má podle komise žít. To bych ho v té zemi musel držet uzavřením hranic a to je konec Schengenu. ČR byla proti povinným kvótám. I když jsme tuhle bitvu prohráli, vyhráli jsme boj o to, že tato myšlenka sama o sobě je matematicky hloupá. Dnes už je to najednou většinový názor EU, jak prohlásil prezident EU Donald Tusk minulý týden.

Ustojí situaci Angela Merkelová?
Ještě nějaký čas ano.

Sedíme ve tvé zajímavé kanceláři. Co vše se zde dá nalézt?
Kusy mého života. Od několika lebečních pozůstatků bhútánských občanů přes to, co se mi povedlo přivézt z Peru, hlavně tedy obrazy synkretické školy z Cusca, míchající španělskou náboženskou malbu s peruánskými Kečuánci, až po několik samopalů české výroby.  Prostě takové stopy, jak život šel. Třeba tenhle kovový levhart byl prý na stole Sadama Husajna, než ho tam zabavila americká armáda.

Co pro tebe znamená Šangri-la, hledání štěstí?
Být v míru sám se sebou. V lepším případě vědět proč.

Co vzkážeš festivalu GO kamera? 
Abychom měli všichni to štěstí, že budeme žít v době, kdy lze exotická místa navštěvovat a bezpečně se z nich vracet. Takových míst docela ubývá. A taky abychom měli i dobrý důvod k našim návratům domů.

Hynek Kmoníček (* 22. října 1962, Pardubice) je ředitelem zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky. Dříve zastával funkci velvyslance v Austrálii. Do července 2010 byl náměstkem ministra zahraničních věcí pro právní a konzulární problematiku a aktuální politické otázky.

Rudolf Švaříček
Článek otištěn v Kult 01/16
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Michael Třeštík
Umění vnímat umění pro děti a rodiče
Motto
Kniha je určena těm, kteří si chtějí s dětmi povídat o výtvarném umění. Naučit je dívat se na obrazy a sochy bezprostředně, bez přehnaného respektu i strachu z neporozumění. Aby si z každého setkání s výtvarným dílem dítě odneslo to, co si odnést může a dovede. Není důležité, aby hned vědělo, kdo a kdy daný obraz namaloval, je důležité, aby vědělo, proč je třeba zvláštně rozmazaný. Kniha je průpravou ke zdravému vztahu k umění.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+