Psychóza ve 4.48 je další z hadivadelních dramat, o kterém lze zcela bez nadsázky říct, že se odehrává na hraně mezi životem a smrtí. Monolog dívky, sužované maniodepresivní psychózou, ze kterého dvakrát veselo na duši není, uvedlo v premiéře HaDivadlo již před dvěma lety a představení 28. dubna bylo poslední v této sezoně.

Pieta je jednoaktová divadelní hra z pera dánské dramatičky Astrid Saalbachové. Vilma Cibulková zde ztvární Riu, zralou ženu, která se jednoho dne probudí v hotelovém pokoji s nemalou kocovinou a s neznámým mužem (J. Kocourek alt. F. Ložek) po svém boku. Její Ria je drsnou sondou do citlivé a zraněné ženské duše, přesvědčivý portrét ženy, která už po šikmé ploše sjela prakticky až na dno.

Jak to asi vypadá na planetě, kterou obývají výhradně matky? Voní to tam sunarem a dětským zásypem nebo přes dětský pláč není slyšet slova a vzduch je prosycen odérem nevyměněných plenek? Měsíční krajinou se ozývá dusot kočárkové flotily a temně zní: „Dupačky mu oblékala vždycky naruby, myslela, že je to známka punku…“

Osamělý astronaut přistává na planetu, jež je obývána výhradně matkami. Máte děti? Plánujete děti? Máte rádi matky s dětmi? Co si o nich myslíte? Obdivujete je? Připadají vám divné? Chcete být jako ony? Kdo jsou ony? Na tyto a další otázky hledala ve svém okolí odpověď mladá česko-chilská autorka Anna Saavedra.

Zúčastněte se Divadelního světa Brno! V červnu proběhne třetí ročník mezinárodního festivalu, na kterém můžete spatřit jak zahraniční produkce z Německa nebo Maďarska, tak to nejlepší z tuzemska. Například inscenaci Muž bez minulosti z Dejvického divadla nebo Sluhu dvou pánů Národního divadla, ve kterém exceluje Miroslav Donutil.

Jak zaujmout co nejvíce těch, kteří se na stupnici vztahu k muzikálovému žánru pohybují od bodu tolerance až k bodu nekritického zbožňování? Tak, že jim naservírujeme atraktivní téma, k tomu trochu lásky (k ženě, muži nebo Bohu), tajemství, vtipu, více či méně chytlavých popěvků a zářivých hadříků, vše zamícháme, rázně protřepeme, natlačíme na otočnou plošinu a jedem.

Můj dům, můj hrad. S přehledným policovým systémem z měkké borovice. Mé vězení. S moderní sedačkou poskytující pohodlnou oporu. Site-specific projekt v jeskyni. Výpustek o odlivu civilizace na vlně vrcholného kapitalismu. Zpátky do jeskyní!

Jules a Jim je název francouzského polo-autobiografického románu Henri-Pierra Rochého z roku 1953. Novou inscenaci Divadla Reduta zaštiťuje autorovo jméno navzdory tomu, že titul proslul především díky filmovému zpracování Francoise Truffauta (1962), jednomu z klíčových děl tzv. francouzské filmové nové vlny.

Napínavý příběh zastavárníka, bývalého důstojníka, a mladé, hrdé dívky odhaluje mnoho o lidském podvědomí, o skrytých silách našeho vlastního jednání i o složitých vazbách racionálního a iracionálního v našem nitru. Vše nemusí být řečeno jen slovy, ale lze to vyslovit i pohybem. Scénář vznikl podle stále živého překladu Emanuela Frynty přímo pro Petru Bučkovou a Jana Kolaříka. Režie: Ivo Krobot

Vstřebat Svět v ohrožení je jako postavit model lodi v láhvi – je to náročné, ale výsledek stojí za to. Nejnovější představení brněnského HaDivadla staví na nárocích na publikum. Projeví-li se divák jako kvalitní materiál, vzniká v proscéniu velice impozantní stavba. Stavba tak vysoká, kam je divákovo oko schopno dohlédnout.