Divadla

Rychlé šípy, Slovácké divadlo Uherské Hradiště, Mahenovo Divadlo, Robert Bellan, Jaroslav Foglar, Národní divadlo v Brně.

Zveřejněno dne 16. 2. 2018
RECENZE: Rychlé šípy 471krát jinak
I když dnes znějí hlasy, že jsou příběhy o Rychlých šípech přežitek, myslím, že stále mají co nabídnout. Důkazem mých slov je i dnes již legendární představení Slováckého divadla, s lakonickým názvem „Rychlé šípy“, které potřetí zavítalo do Brna.

O co jde? No, pokud to ještě nevíte, jde o divadelní ztvárnění komiksových příběhů Rychlých šípů. Od založení klubu, pak o příhodu se slavným závodem v běhu s Černými jezdci a další. Nejsou všechny, jen vybrané a dramaturgicky upravené.
O tom, že jsou Rychlé šípy z Uherského Hradiště pojem, svědčí nejen to, že jsou na repertoáru Slováckého divadla již sedmnáctým rokem. Pravidelně mívají vyprodáno, a to přitom zanedlouho odehrají pětistou reprízu. Jako divák se proto nutně musím ptát, co za jejich úspěchem stojí. 

Za jejich úspěchem v první řadě stojí jevištní úprava Roberta Bellana, kde hlavní roli hraje humor. Onen přehnaně moralistní akcent, se kterým Jaroslav Foglar svou představu o těchto mravně vycizelovaných chlapcích napsal, je zlehčen nadsázkou a gagy. Takovými, které diváky pobaví, ale čtenáře nebo i foglarovské nadšence rozhodně neurazí. Možná, že jsou některé výstupy trošku přehnané, ale to už je spíš daň popkultuře. Nepopírám, že jsem byl po prvním zhlédnutí hodně v rozpacích, ale dnes už bych se počtu viděných repríz nedopočítal. 

Druhou důležitou složkou úspěchu představení je herecký výběr. Jak bychom dnes cool řekli – ona chemie, která na jevišti mezi herci panuje. Z výkonu je totiž patrné, že si představitelé Rychlých šípů velmi dobře rozumějí a své role si užívají. Nejlépe se to jeví v jejich interakci „mimo roli“. Z věty Mirka Dušína: „Jak tě tak pozoruji, Jindro Hojere, zdá se mi, že máš můj pásek,“ divák sice vytuší, že to asi do role úplně nepatří, ale i tak to působí lidsky. Jako koření představení. Že se zkrátka i kostýmy na divadle můžou trošku pomíchat. A že i když kus vidíte poněkolikáté jako já, vždy se na place zjeví něco, co jste nečekali a co vás jednoduše pobaví. Třeba i pozdější nástup některého z aktérů, na který herci sami upozorní.
Prostě chvílemi se prolíná ona komediálnost představení s komediálními situacemi vzniknuvšími na jevišti. Taková komedie na druhou. Jak mi sice po představení řekl jeden z herců: „Hrát si na desetileté kluky je trošku bizarní,“ jenže právě na oné bizarnosti je celé představení založeno. Tak proč ne!?
Jinými slovy, kdyby byly bývaly Rychlé šípy z „Hradiště“ vážné, asi by tak dlouho na „světě“ nevydržely. Pravidelný divák se možná i proto ptá, čím to je, že herce představení i po těch létech, jak sami říkají, stále ještě baví.

Odpovědí mu může být třeba přízemní fakt, že jde o jejich zaměstnání. Nebo vzletné konstatování, že jde o lásku k originálu, který i přes svou archaičnost nepostrádá kouzlo. Nebo o kombinaci obojího doplněnou o onu tvůrčí invenci, kterou herci na jevišti předvádějí. Byť jsou to pánové již prošedivělí a proti klučíkům z komiksů už i v letech.

Rychlé šípy
2. února 2018
Mahenovo Divadlo, Národní divadlo Brno



Robert Žďárský
 Přidejte k článku první komentář >> 
Rychlé šípy, Slovácké divadlo Uherské Hradiště, Mahenovo Divadlo, Robert Bellan, Jaroslav Foglar, Národní divadlo v Brně.
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Tim Waver
Nikdo není doma
Mystery Press
Všechny domy jsou prázdné. Všichni zmizeli... Zapadlá yorkshirská vesnička měla pouhých devět obyvatel. Nebyli to jen sousedé, ale také blízcí přátelé, kteří se často vídali a trávili spolu čas, včetně osudného Halloweenu, kdy se sešli naposledy. Povečeřeli, popili a vyrazili na setmělá blata, aby si užili předvečer svátku všech svatých. Nikdo se už nevrátil. Nezůstaly žádné stopy ani důkazy, jen několik fotografií, které toho večera pořídili. O dva roky později je už policie naprosto bezradná, a případ proto přebírá soukromý vyšetřovatel David Raker, kterého záhada úplně pohltí. Jaká tajemství obyvatelé před svými rodinami ukrývali? A co tajili jeden druhému? Bylo všechno takové, jak by se mohlo na první pohled zdát? A bude Raker pátrat po devíti lidech – nebo po devíti tělech?
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2020 Radek Holík
Google+