Divadla

Rychlé šípy, Slovácké divadlo Uherské Hradiště, Mahenovo Divadlo, Robert Bellan, Jaroslav Foglar, Národní divadlo v Brně.

Zveřejněno dne 16. 2. 2018
RECENZE: Rychlé šípy 471krát jinak
I když dnes znějí hlasy, že jsou příběhy o Rychlých šípech přežitek, myslím, že stále mají co nabídnout. Důkazem mých slov je i dnes již legendární představení Slováckého divadla, s lakonickým názvem „Rychlé šípy“, které potřetí zavítalo do Brna.

O co jde? No, pokud to ještě nevíte, jde o divadelní ztvárnění komiksových příběhů Rychlých šípů. Od založení klubu, pak o příhodu se slavným závodem v běhu s Černými jezdci a další. Nejsou všechny, jen vybrané a dramaturgicky upravené.
O tom, že jsou Rychlé šípy z Uherského Hradiště pojem, svědčí nejen to, že jsou na repertoáru Slováckého divadla již sedmnáctým rokem. Pravidelně mívají vyprodáno, a to přitom zanedlouho odehrají pětistou reprízu. Jako divák se proto nutně musím ptát, co za jejich úspěchem stojí. 

Za jejich úspěchem v první řadě stojí jevištní úprava Roberta Bellana, kde hlavní roli hraje humor. Onen přehnaně moralistní akcent, se kterým Jaroslav Foglar svou představu o těchto mravně vycizelovaných chlapcích napsal, je zlehčen nadsázkou a gagy. Takovými, které diváky pobaví, ale čtenáře nebo i foglarovské nadšence rozhodně neurazí. Možná, že jsou některé výstupy trošku přehnané, ale to už je spíš daň popkultuře. Nepopírám, že jsem byl po prvním zhlédnutí hodně v rozpacích, ale dnes už bych se počtu viděných repríz nedopočítal. 

Druhou důležitou složkou úspěchu představení je herecký výběr. Jak bychom dnes cool řekli – ona chemie, která na jevišti mezi herci panuje. Z výkonu je totiž patrné, že si představitelé Rychlých šípů velmi dobře rozumějí a své role si užívají. Nejlépe se to jeví v jejich interakci „mimo roli“. Z věty Mirka Dušína: „Jak tě tak pozoruji, Jindro Hojere, zdá se mi, že máš můj pásek,“ divák sice vytuší, že to asi do role úplně nepatří, ale i tak to působí lidsky. Jako koření představení. Že se zkrátka i kostýmy na divadle můžou trošku pomíchat. A že i když kus vidíte poněkolikáté jako já, vždy se na place zjeví něco, co jste nečekali a co vás jednoduše pobaví. Třeba i pozdější nástup některého z aktérů, na který herci sami upozorní.
Prostě chvílemi se prolíná ona komediálnost představení s komediálními situacemi vzniknuvšími na jevišti. Taková komedie na druhou. Jak mi sice po představení řekl jeden z herců: „Hrát si na desetileté kluky je trošku bizarní,“ jenže právě na oné bizarnosti je celé představení založeno. Tak proč ne!?
Jinými slovy, kdyby byly bývaly Rychlé šípy z „Hradiště“ vážné, asi by tak dlouho na „světě“ nevydržely. Pravidelný divák se možná i proto ptá, čím to je, že herce představení i po těch létech, jak sami říkají, stále ještě baví.

Odpovědí mu může být třeba přízemní fakt, že jde o jejich zaměstnání. Nebo vzletné konstatování, že jde o lásku k originálu, který i přes svou archaičnost nepostrádá kouzlo. Nebo o kombinaci obojího doplněnou o onu tvůrčí invenci, kterou herci na jevišti předvádějí. Byť jsou to pánové již prošedivělí a proti klučíkům z komiksů už i v letech.

Rychlé šípy
2. února 2018
Mahenovo Divadlo, Národní divadlo Brno



Robert Žďárský
 Přidejte k článku první komentář >> 
Rychlé šípy, Slovácké divadlo Uherské Hradiště, Mahenovo Divadlo, Robert Bellan, Jaroslav Foglar, Národní divadlo v Brně.
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Robert Kvaček, Dušan Tomášek
Generál šel na smrt. Životní příběh Aloise Eliáše
Epocha
Příběh za 2. světové války ojedinělý: Poprava předsedy vlády země okupované Němci! Hitlerovci se jí dopustili v červnu 1942 na pražské střelnici v Kobylisích. Na rozdíl od stalinistů nacisté, jisti si svým vítězstvím, se podobnými vraždami veřejně chlubili. Alois Eliáš nebojoval běžnými zbraněmi jako Morávek, Mašín a Balabán. Jeho zbraní byla vojenská lest, předstírání a oddalování, získávání času a snaha o narušení záměrů protivníka. Za těžkých podmínek udržoval rádiové i kurýrní spojení s prezidentem Benešem v Londýně a využíval i dřívější známosti s protektorem Neurathem z mírových jednání v Ženevě. Svedl nejeden „ústupový“ boj s K. H. Frankem. Byl si vědom toho, že mu hrozí smrt. Jiným pomohl k emigraci, ale sám nabídku emigrovat odmítl. Teprve v den nástupu Heydricha v září 1941 byl zatčen a odsouzen k smrti. Zemřel jako hrdina.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+