Divadla

Rodinný večer, Divadlo Reduta, Brno, Václav Havel, Matonoha, Klepl, Pokorný, Dita Kaplanová, Petra Bučková a Petr Panzenberger

Zveřejněno dne 29. 8. 2010
Rodinný večer
Bohumila Klepla jako svéráznou ale láskyplnou matku můžete vidět v Divadle Reduta v Havlově Rodinném večeru. Jeho protějškem, otcem – je Tomáš Matonoha. Scénické čtení první samostatné dramatické práce Václava Havla s názvem Rodinný večer nastudoval pro Divadlo Reduta Národního divadla Brno režisér Jiří Pokorný.

„Na podrobnosti si nevzpomínám,“ řekl v rozhovoru pro MF Dnes Z. A. Tichému Václav Havel. „Vím jen, že jsem tu aktovku napsal krátce po návratu z vojny, tedy někdy na přelomu roku 1959 a 1960, v době, kdy jsem byl velmi okouzlen Beckettem a Ioneskem. Zkusil jsem si prostě napsat tak říkajíc sám pro sebe ioneskovskou aktovku. Byla to tedy jakási dramatická rozcvička, smím-li se tak vyjádřit.“
V dalších rolích se představí Dita Kaplanová, Petra Bučková a Petr Panzenberger. Vtipnou a absurdní sondu do jednoho typického „Rodinného večera“ si v této sezoně budou moci návštěvníci Národního divadla Brno vychutnat v Divadle Reduta nejen v září.


Rodinný večer
Divadlo Reduta, Brno
Premiéra: 12. září 2010, 19.00


Redakce
Článek otištěn v Kult 09/10
 Přidejte k článku první komentář >> 
Rodinný večer, Divadlo Reduta, Brno, Václav Havel, Matonoha, Klepl, Pokorný, Dita Kaplanová, Petra Bučková a Petr Panzenberger
Časopis:
Reklama:

Novinky:
David Novotný
Normálninec
Sursum
Kniha sci-fi povídek zabývajících se řešením závažných životních témat s nadhledem, humorem a plných neotřelých a neočekávaných point... „Probudil jsem se do nezvyklého stavu. Jako vždycky jsem chtěl překontrolovat všechny zámky na dveřích, abych měl jistotu, že někdo nepřišel a v noci mi potají neotrávil jídlo, ale najednou jsem vůbec necítil nutkání něco takového dělat. Náhle mi také přišla divná různá racionální opatření typu pancéřové okenice či počítačem řízený alarm. Zkrátka a dobře, moje ochranná paranoia byla ta tam. Vůbec bych se nad tím nepozastavil a vyšel bych bezstarostně ven, nebýt vzkazu, který jsem sám sobě nechal na dveřích (součástí paranoi byl i strach z toho, že o paranoiu přijdu): „PAMATUJ, ŽE JDOU PO TOBĚ, I KDYŽ NEJSI PARANOIDNÍ“ uvědomil jsem si, že je to pravda, a ihned jsem zavolal na pohotovost do normálnince.“
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2020 Radek Holík
Google+