Na počátku dnes již legendárního titulu stála časopisecká podoba z roku 1941. Následovala divadelní verze povídek (1944), román (1946), hudební dramatizace Jiřího Brdečky a Oldřicha Lipského (1955) a konečně filmové zpracování z roku 1964. Autorem úpravy pro DR je ředitel Vlastimil Peška. Jinak také divadelní režisér, skladatel a příležitostný herec.
Peškovo radosťácké zpracování vychází z původního námětu a scénáře Jiřího Brdečky, ovšem čerpá i z dalších verzí. Například z nejstarší si bere šéfredaktorku časopisu Arizonská polnice. Právě střelená Fuzzy, jak se šéfredaktorka jmenuje (v hravém a nadšeném podání Evy Lesákové), vášnivě až potrhle líčí, komentuje a na jevišti organizuje hru dramatického příběhu o pistolníkovi Joeovi. Tedy takové divadlo na divadle.
Titulní roli ztvárňuje Vilém Čapek. Jeho Joe, coby hlavní aktér parodie dobové atmosféry Ameriky 80. let 19. století, je schopný mladík, ale nikoliv strhující. Naopak zcela jistě upoutají zajímavě pojaté pevné nasazovací masky vlasů Sylvy Zimuly Hanákové, stejně jako její klaunsko-westernové kostýmy dokreslující divoké „řádění“ herců. Hravou, dramatickou i vtipnou atmosféru hry dotváří jednoduchá variabilní scéna Tomáše Volkmera včetně poutavých a hlavně vtipných loutek (tygří pijavice...).
Na jevišti se vášnivě hraje, řve, tančí, bije, pije a samozřejmě zpívá a muzicíruje. Divoká hudební složka je dílem Jana Rychlíka, Vlastimila Hály a Vlastimila Pešky. Nechybí ani oblíbené hity Arizóna či Whisky to je moje gusto. Zkrátka, kdo přijde, uvidí, uslyší - a bude stržen do víru někdejšího Divokého Západu!
Limonádový Joe aneb Koňská opera
Divadlo Radost, Brno
Psáno z premiéry 14. ledna 2012
Copyright © 2005–2012 Radek Holík