Hudba

Zveřejněno dne 17. 11. 2021
ROZHOVOR: Originalita je v dnešní době obzvlášť důležitá
V následujícím rozhovoru jsme vyzpovídali kapelu Deratizéři, mladší sourozence Totálního nasazení, kteří jsou známí svou nevšední tvorbou založenou na pohádkách a pověstech. Členové skupiny nám prozradili, čím jsou jejich písně výjimečné, jak přežili období covidového kulturního temna a co nového chystají pro své fanoušky.



Váš hudební styl je velmi pestrý, najdeme v něm prvky folku, rocku i punku. Máte v kapele nějaký vlastní zažitý výraz, jak svou hudbu označujete?
Bohužel, či spíš bohudík nemáme. Neboť ona se hudba, co hrajeme, opravdu špatně charakterizuje a škatulkuje. Kdysi v našich začátcích jsme si vymysleli označení FOLK’N’ROLL, ale to už dávno nepoužíváme. Navíc poslední dobou spíše než do rocku či punku brousíme do rytmů a stylu ska. Čili je to takový mix folku, ska, punkrocku, prostě od všeho trochu, a díky tomu můžeme hrát de facto na jakékoliv akci. Jinak naše muzika je vlastně především doprovodem důležité textové stránky písniček, jíž jsou většinou pohádky a pověsti. Tyto pro naši kapelu typické prvky nás spolu s určitou hudební nezařaditelností dělá, dle našeho názoru, originálními. A originalita je v dnešní době obzvlášť důležitá.

Vaše dá se říct sesterská kapela Totální nasazení letos pořádá oslavu 30. narozenin, která byla loni odložena. Zúčastnili jste se oslavy?
Propojení spočívá nejen v tom, že almou mater obou kapel je město Slaný. Hlavní spojovníkem je to, že s Totálním nasazením máme společné dva hráče čili vlastně půlku sestavy – Sváťu a Frankyho. Zakládající člen Totáčů Sváťa Šváb si Deratizéry v roce 1999 založil jako svůj paralelní folkovější projekt. A bubeník Franky, který již 13 let hraje v obou kapelách, byl naopak původním členem naší „deratizační“ kapely a po odchodu tehdejšího bubeníka Totálního nasazení si přibral i jeho post. 
Oslavy 30 let Totálního nasazení jsme se zúčastnili jako hosté spolu s dalšími spřízněnými kapelami a byl to naprosto fantastický koncert! Ostatně zahrát si ve velkém sále pražské Lucerny před 1500 lidmi, to je prostě nádhera! Tím spíš, že s Totálním nasazením máme hodně společných fans i díky tomu, že je velmi často doprovázíme jako předkapela na jejich turné. 

I vy jste již dosáhli kulatého jubilea, v roce 2019 jste oslavili 20 let existence.
Tehdy jsme uspořádali ve slánském divadle speciální výroční koncert, na který jsme pozvali i některé bývalé členy. Bylo to vlastně něco podobného jako při našich patnáctinách na stejném místě, kde byli tehdy v roce 2014 úplně všichni bývalí členové Deratizérů a na kterých jsme natáčeli naše live DVD 15 let deratizování. Slánské divadlo je vyhlášené úžasnou akustikou a hraní zde je vždy zážitek.

Jak vlastně Deratizéři vznikli? A jak vnímáte vývoj kapely?
Sváťa Šváb vždy hodně inklinoval k folku, respektive k folkrocku a některé jeho písně a nápady se v domovské kapele nesetkávaly s pochopením ostatních členů. Nevyužité skladby si odkládal stranou, a když jich byl dostatek, dal v roce 1999 dohromady partu slánských muzikantů a natočil debutové album Slánské pověsti. Byl to spíš takový demosnímek, album bylo hodně folkové, ale mělo úspěch. Větší část kapely však chtěla postupně muziku přitvrdit, a tak se také stalo. Druhé album bylo rockovější a následné třetí z roku 2005 už silně inklinovalo k punkrocku. Pak nastala velká personální změna v kapele a z původního uskupení zůstal jen Sváťa a Franky. Nová sestava se vrátila blíže k folku a folkrocku, přičemž začala daleko více koketovat se stylem ska. A ať jsme někdy byli víc rockovější či folkovější, hudebně tvrdší či měkčí, je to pořád jednoduchá melodická hudba založená na originálních epických textech plných nejrůznějších legrácek, metafor i dvojsmyslů. Námětově jsou to stále vesměs netradiční pohádky a pověsti z blízkého okolí Slaného. Hudebně jsme se vrátili zpět ke kořenům, kde už asi zůstaneme. Styl ska nás ale moc láká, tím spíš, když teď máme dívčí dechovou sekci s trumpetou a dvěma saxofony.

Poslední album jste vydali v roce 2019, pak přišla covidová krize. Jak jste se s ní vypořádali?
Jako naschvál přišla covidová krize zrovna v době, když jsme vydali náš vinyl Best of Deratizéři, což bylo poměrně mrzuté, neboť jsme počítali, že ho s sebou povezeme na spoustu plánovaných koncertů. Během posledních dvou let jsme koncertovali opravdu málo, dá se říct, že nejméně v historii kapely. Ostatně která kapela může říct opak? Navíc všichni máme další hudební projekty a bohužel se nám v těch málo měsících, kdy se hrát mohlo, nedařilo úplně ideálně skloubit termíny. Zároveň jsme ale díky málo odehraným koncertům byli našim fanouškům vzácnější a těch pár hraní bylo famózních, s úžasnou diváckou kulisou.

Rozpracovali jste během těch dvou let nové album? 
Bohužel jsme se k tomu kvůli covidu a dalším okolnostem, kdy jsme například měli část našich členek v zahraničí, zatím nedostali. Ale už na tom intenzivně pracujeme. Ještě letos představíme jednu novinku jako takovou malou ochutnávku a příští rok v létě bychom rádi natočili komplet nové album. 

A co říkáte na letošní hudební sezonu? Jste spokojeni s návštěvností koncertů?
Ačkoli poptávka po koncertech byla, akcí jsme bohužel moc neodehráli, a to nejen kvůli nejistotě ohledně epidemiologických podmínek. Jak už jsme zmínili, dívčí část kapely trávila poměrně dlouhou dobu v zahraničí, ale nekoncertovali jsme také kvůli oněm dalším projektům našich členů – například Franky se Sváťou hráli s Totálním nasazením prakticky celé léto v kuse každý víkend, ale se svými projekty vystupovali hodně i zpěvačka Janča nebo basista Knack. Ale těch pár koncertů bylo fantastických a návštěvnost naprosto úžasná, což ostatně dokládají fotografie na našich sociálních sítích. 

Vidět jsme vás mimo jiné mohli i na dětském televizním programu ČT Déčko. Co vám to dalo?
Ano, Česká televize nás před pár lety oslovila s nabídkou natočení čtyř videoklipů pro ČT Déčko a pořad Lízin jukebox a my jsme ji moc rádi přijali. Celodenní natáčení bylo neskutečně náročné, přece jen točit čtyři klipy v jeden den je docela mazec. Zároveň to ale byla skvělá zkušenost a my jsme si to nejen užili, ale měli tu čest pracovat se skutečnými profesionály a početným štábem. Rádi na to vzpomínáme... Bonusem bylo to, že měly klipy velký ohlas i u posluchačů, kteří nás díky této spolupráci objevili. Všechny čtyři klipy můžete vidět na našem deratizačním YouTube kanále. 

Baví vás tvorba pro dětské publikum? Plánujete v ní nějakým způsobem pokračovat?
My de facto neděláme nijak záměrně písničky pro děti. Je to vlastně tak, že se dětem naše tvorba, která je jinak určena úplně všem bez rozdílu věku, prostě líbí. Dost možná je to pohádkovou tématikou, ale třeba i díky jednoduchým a líbivým melodiím „na pár akordů“. Každopádně z toho máme samozřejmě velkou radost, neboť dětské publikum je skvělé, vděčné, ale i velmi kritické. Jinak na naše koncerty chodí pestrá směs lidí, ač samozřejmě vždycky záleží, na jaké akci hrajeme. Chodí nás poslouchat děti i jejich rodiče, folkaři i punkeři a díky oné stylové nezařaditelnosti, o které jsme již mluvili, můžeme hrát na rockovém festivalu či punkfestu stejně jako na dětském dnu nebo městských slavnostech. A to je prostě skvělé. 

Na čem aktuálně pracujete?
Na podzim bychom měli mít hotovou jednu novou píseň jako takovou menší ochutnávku z nového alba. Pokud vše půjde hladce, deska vyjde na podzim 2022. K písničce, kterou zpívá naše služebně nejmladší členka Janča, vznikne i klip. A pokud se nám podaří natočit i nějaký další k některé z písní z posledního alba, což už bylo dávno v plánu a co nám bohužel překazil covid, bude to příjemný a milý bonus.

Deratizéři jsou hudební uskupení, které vzniklo v roce 1999 ve městě Slaný z původně vedlejšího projektu zpěváka Sváti Švába, který působí i v kapele Totální nasazení. Z vydaných alb lze jmenovat například Spoustu slánských pověstí, 15 let deratizování či Balady, pověsti a pohádky ze Slánska. Kapela také natočila čtyři videoklipy pro Českou televizi, které běžely na programu ČT Déčko.

Michaela Petráková
Článek otištěn v Kult 11/21
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Lucy Kirkwoodová
Nebesa
Mahenovo divadlo
Anglický venkov uprostřed osmnáctého století, v malém městě se staví šibenice pro vražedkyni malé dívky. Ona vražedkyně tvrdí, že čeká dítě, což by znemožňovalo její popravu. Proto soud povolá dvanáct žen, dvanáct matek, aby rozhodly, zda je obviněná Sally skutečně v požehnaném stavu.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2021 Radek Holík
Google+