Knihy

Zveřejněno dne 21. 2. 2021
ROZHOVOR: Jindra Eliáš
Převyprávění Malého prince do brněnského hantecu se ujal s velkou pokorou známý moderátor a první moravský diskžokej, brněnský fanoušek a patriot Jindra Eliáš. Sám tvrdí, že to byl jeden z nejtěžších, ale krásných úkolů v jeho kariéře. Byl kamarádem legendárního Franty Kocourka, je znalcem brněnského hantecu a objevil se jako autor a interpret na dvou CD písniček a humoru v brněnské hantýrce HANTEC I a II.



S nápadem převyprávět Malého prince do hantecu prý přišla Martina Dlabajová, sběratelka různých vydání tohoto slavného díla. Kdy a jak k tomu došlo?
Předloni jsem dostal zadání prostřednictvím své bývalé kolegyně z Českého rozhlasu Brno Mgr. Věry Staňkové, která pro paní Dlabajovou pracovala na některých PR projektech. „Na zkoušku“ jsem přeložil 3 kapitoly a před publikem v Otevřené zahradě v Údolní ulici v Brně je přednesl. Sklidil jsem potlesk a došlo na podpis smlouvy s paní Dlabajovou.

Byly některé pasáže výrazně těžší než jiné? Původní kniha proslula mimo jiné svou metaforickou rovinou.
Knihu jsem měl před sebou a takříkajíc „překládal“ větu po větě. Nejobtížněji se mně pracovalo právě s oněmi metaforickými pasážemi...

Užije si Malého principála i člověk, který se s dílem Antoina de Saint-Exupéryho dosud neseznámil, včetně dejme tomu náctiletých čtenářů?
Věřím, že si knihu užije každý vnímavý, i náctiletý čtenář. Případného konzervativního čtenáře-škarohlída bych chtěl ubezpečit, že jsem k překladu přistoupil s velkou pokorou a obdivem k originálu!

Pro mnoho lidí jste jedním z posledních opravdových znalců hantecu. Vnímáte to taky tak?
S odstupem času si velmi považuji, že mě v 60. a 70. letech jako mlaďocha-jungšála přijala tehdejší brněnská bohéma. Nemám na mysli dnes již neexistující restauraci, sídlící v prostorách Janáčkova divadla, ale elitní společnost v Brně působících kumštýřů všeho druhu, v níž nechyběl ani gladiátor, herec DNP a velký znalec a šiřitel hantecu Franta Kocourek. Díky němu jsem začal hantec „řádsky gómat“ a po Frantově smrti zvednat tu doutnající pochodeň... Dnes má hantec spoustu příznivců, z nichž někteří se ze všech sil snaží, aby nezanikl.

V posledních letech je především mezi uživateli sociálních sítí hodně populární skupina, která si říká KKRD Boys.
O této skupině nic nevím, nejsem totiž velký fanda velkých prezentací na sociálních sítích. Občas otevřu FB, ze kterého vím, že existuje početná a veselá skupina přátel brněnského hantecu, jejíž členové si, doufám, Malého principála opatřili. Pokud nestihli otevřená kamenná knihkupectví, tak na e-shopu vydavatelství JOTA.

Jak často používáte hantec při běžné mluvě doma nebo s přáteli? Vyžadují jej po vás?
Hantec se má užívat „jako šafrán“, ne za každou cenu. Dovede být vtipný, chytrý a zdaleka ne jen obhroublý a vulgární, jak si mnozí možná myslí. U nás doma, čas od času, taky občas zaperlí...

Jste známý i jako jeden z vůbec prvních moravských, respektive českých diskžokejů. Snažíte se sledovat novou hudbu, nebo raději objevujete poklady z let minulých?
Trošku nostalgicky vzpomínám na léta, kdy obecenstvo chodilo tančit na diskotéky na jména, na konkrétního DJ. Tehdejší disc-jockey byl hlavní hvězdou večera, která informovala tančící o interpretech, snažila se publikum bavit – ne jen kroutit potenciometry, mít na uších sluchátka a být nemluvící figurou, která pouze technicky zprostředkovává tančícím hudbu, jako je tomu, pohříchu, dnes. A podobně je tomu i s hudbou. Ta, která zněla na diskotékách v 60., 70. a 80. letech – tedy ty nejlepší kousky –, se hraje dodnes. Hudba označovaná třeba jako hip hop má vpravdě minimální životnost, navíc drtivá většina působí jako stále se opakující se, „přeskakující“ deska. Omlouvám se mladým, ale i přemýšlivější část dnešní mladé generace má podobný názor. Z toho každopádně plyne, že hip hop a tzv. rap nejsou mým šálkem čaje.

Kdysi jste se chtěl stát právníkem, ale z politických důvodů k tomu nedošlo. Kdy vás to naposledy mrzelo?
S tím, že si před jménem nepíšu JUDr., jsem se smířil záhy. Přestalo mě to mrzet s prvními úspěchy na poli showbyznysu.

Kterými hantecovými slovy byste nejlépe charakterizoval sám sebe?
Su rovinové ko, na nikeho nevalím žádný serpentýny, nikeho sem nepodělal, muzála je furt moja jednička, rád bych eště došrajbčil druhó bichlu v o své lajvce vo járech, kdy sem vařil dýzy, fšecko v pohodě a trochu v lochecu...

Jindra Eliáš (*1950 v Brně) je známý moderátor a první moravský diskžokej, brněnský fanoušek a patriot. Původně se chtěl stát právníkem, ale cestu k tomuto vzdělání ukončila účast na demonstracích proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Na základě udání strávil osm týdnů v bohunické věznici. Znamenalo to pro něj konec vysněné profese, ale nikoliv dobrodružné budoucnosti. Šťastným řízením osudu se stal oficiálním konferenciérem a diskžokejem. V legendárním klubu na Šelepce vymyslel a moderoval úspěšné Oldies party, které získaly titul Zlatý MAX jakožto nejlepší diskotéka v České republice. Tuto netradiční hitparádu přivedl Jindra Eliáš i na rozhlasové vlny, kde v roce 2010 začal vysílat v Českém rozhlase Brno pořad Starobrněnské kolo. Od roku 2015 je jedním z moderátorů Nočního proudu Českého rozhlasu Dvojka.

Ivo Michalík
Článek otištěn v Kult 02/21
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Bram Stoker
Dracula – limitovaná edice
Argo
Klasický román Brama Stokera dráždí k nejrůznějším adaptacím už přes sto dvacet let. Vábení neodolal ani vynikající francouzský kreslíř Georges Bess, kterého český čtenář zná z komiksu Bílý láma, k němuž psal scénář Alejandro Jodorowsky. S tímto scenáristou Bess spolupracoval i na jiných dílech a k dalším si psal scénář sám. Dracula je přesně tím důvodem, proč se zdálo, že se na několik let odmlčel – a stačí se podívat na úžasně secesně členitou, ornamentální kresbu jeho adaptace, aby člověk pochopil, proč se tak stalo.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2021 Radek Holík
Google+