Filmy

Zveřejněno dne 1. 12. 2019
RECENZE: Odvrácená tvář čínského „zázraku“
Sbohem, synu rozhodně nepůsobí jako magnet na diváky. Čínské filmy se v našich kinech objevují více než sporadicky (ačkoli v poslední době je to trochu lepší) a dost lidí nejspíš odradí i bezmála tříhodinová stopáž tohoto komorního dramatu. Na trpělivější publikum, které se těmito „překážkami“ nenechá odradit, však čeká horký adept na čelní místa všech nadcházejících bilančních žebříčků roku 2019.



Režisér a spoluscenárista v jedné osobě Xiaoshuai Wang (podle transkripce z čínského do českého jazyka Siao-šuaj Wang) bývá řazen do takzvané šesté generace čínských filmařů, jejíž zrod se datuje do začátku 90. let minulého století. Mezi svými souputníky platí za jednoho z „nejvýkonnějších“. Na svém kontě už má celou řadu snímků, oceněných na prestižních festivalech po celém světě (Kolo v Pekingu, Věříme v lásku). Sbohem, synu má ambice i předpoklady stát se tím nejuznávanějším z nich.

Štědrá délka filmu dovoluje autorovi rozehrát příběh dvou citově i příbuzensky provázaných rodin na ploše několika dekád. Středobodem vývoje jejich vztahu se ukáže tragédie v podobě nešťastného utonutí malého syna jednoho z rodičovských párů. Postupně sledujeme, co všechno jí předcházelo, co ji následovalo a jak se s ní jednotliví protagonisté vyrovnávají na ploše většinové části svých životů. Slovo ‚postupně‘ ovšem není tak úplně na místě. Xiaoshuai Wang totiž zvolil nelineární formu vyprávění, kdy na sebe sekvence nenavazují a dochází ke znatelným skokům v čase tam i zpět. Tato metoda má bezesporu své kouzlo i opodstatnění, jelikož dovoluje vyvářet paralely mezi situacemi bez ohledu na jejich časoprostorové ukotvení. Konkrétně v případě Sbohem, synu s sebou především zpočátku nese i ne úplně pohodlnou ztrátu divákovy orientace, napínanou i jeho případnou (a do značné míry předpokládatelnou) nedokonalou znalostí moderní čínské historie, s níž je film pevně spjatý.

Xiaoshuai Wang se ve svých dílech opakovaně věnuje bolavému tématu politiky jednoho dítěte, zavedené v Číně v roce 1979 – tedy přibližně na začátku fabule Sbohem, synu – s cílem omezit překotný růst populace a připravit tak půdu pro kulturní revoluci, jejíž plody vedení země dodnes tak rádo staví na odiv. Řadoví občané ji pochopitelně vnímají poněkud obtížněji, a ačkoli od října 2015 platí pro každou rodinu povolení na dva potomky, vzpomínky na brutalitu jejího prosazování zůstávají.

Co přesně s sebou taková forma nesvobody přináší, ukazuje Sbohem, synu z mnoha úhlů včetně těch, které se v politických, historických ani demografických pojednáních neobjevují. I v tom spočívá sílu filmu.

Sbohem, synu
Xiaoshuai Wang
Premiéra 14. listopadu 2019
www.filmeurope.cz

Ivo Michalík
Článek otištěn v Kult 12/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Michael Třeštík
Umění vnímat umění pro děti a rodiče
Motto
Kniha je určena těm, kteří si chtějí s dětmi povídat o výtvarném umění. Naučit je dívat se na obrazy a sochy bezprostředně, bez přehnaného respektu i strachu z neporozumění. Aby si z každého setkání s výtvarným dílem dítě odneslo to, co si odnést může a dovede. Není důležité, aby hned vědělo, kdo a kdy daný obraz namaloval, je důležité, aby vědělo, proč je třeba zvláštně rozmazaný. Kniha je průpravou ke zdravému vztahu k umění.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+