Divadla

Zveřejněno dne 9. 11. 2019
RECENZE: Kdo tuší, jak je to vlastně s duší?
Wikipedie definuje výraz definice jako jednoznačné určení významu určitého pojmu. A umění zase tato internetová encyklopedie vidí jako užitečnou dovednost, kterou neovládá každý a které je případně třeba se naučit. Hra Doktorand Jan Faust ilustruje, jaké to je upsat se akademickému Mefistofelovi, stepujícímu nervózně na JAMU.

Nevídaná unikátnost inscenace tkví ve spojení amatérských herců se souborem HaDivadla. Na jevišti se tak setkávají profesionálové s truhlářem, sekuriťákem, kontrolorkou exportu a cla nebo prodavačem. Pod taktovkou lidových loutkářů, Jany Uhýrkové, Jana Lepšíka a Cyrila Drozdy, a živé cimbálovky všichni rozehrávají paralelu doktorského studia s divadlem světa.

Skutečné jeviště okupují studenti lačnící po titulu doktorském, zatímco vy obracíte zrak z velkého plátna, kde se promítá část hry, směrem doleva, kde Cyril Drozda dumá nad podstatou lidské duše. Co je ale zač podivná postava, jež láká Jiřího Svobodu coby Honzu Fausta do svých školitelských spárů? Ďábelsky vykutálenou auru předvádí Valůškův Mefistofeles, který pevně proplétá Goetha s univerzitním prostředím. Pokud bych vám dopředu neřekla, že se tu spájí profesionální a laičtí herci, nemáte šanci nic poznat. Dominuje i důraz na lidovou slovesnost - mimo jiné Táňa Malíková se svým kašpárkem exceluje!

Je člověk spokojený, když touží po honbě za stále vyšším titulem a nekonečným poznáním, i za cenu upsání se samotnému peklu? Nebo je lepší zůstat na pozemské hroudě, kde sice je plno bolesti, ale také lásky, citu a nekonečných možností rozvíjení se? Učení z nebe nepadají a do pekla se dostanou ti, kdo touží vědět vše i za cenu vlastní duše. Umění je totiž entita inspirující své konzumenty ke tvoření dalšího umění.

Doktorand Jan Faust
HaDivadlo
Psáno z reprízy 15. října 2019
www.hadivadlo.cz

Foto: HaDivadlo

Klára Tesařová
Článek otištěn v Kult 11/19
 Přidejte k článku první komentář >> 


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+