Time out

Zveřejněno dne 9. 7. 2019
Poutník, co sbírá příběhy
Chodí pěšky stovky kilometrů a sbírá příběhy lidí, se kterými se potká. Poznáte ho snadno. Na sobě má jihobrněnský kroj, protože pochází ze Cvrčovic na jih od Brna. Potkat se s ním můžete ale spíše přímo v Brně, kde žije a odkud vyráží na svoje cesty. Kam? Kudy? A hlavně proč? O tom jsem si povídal s Markem Šalandou, netradičním turistou. A přišel v kroji!



Ten kroj nejde přehlédnout. Jak vznikla myšlenka vyrazit na cesty v kroji?
Mám za sebou už řadu cest pěšky a v jednom okamžiku mi přišlo, že pokud jsem denně na čtyřech až pěti návštěvách u lidí doma, měl bych přijít v něčem svátečním. A náš jihobrněnský kroj má klobouk s širokou krempou, která by mi pomohla i proti dešti a slunci. Ale jít v originálním kroji by bylo náročné, a tak jsem si nechal vyrobit jeho speciální outdoorovou verzi.

Čtyři až pět návštěv? Občas vyrazím na výlet, ale že by mě někdo zval domů…
To má svůj vývoj. Mám malou firmu, která se zabývá marketingem – a spoustu zákazníků máme v Praze. Kvůli tomu jsem dřív trávil hodně času v autě na dálnici, teď už jezdím spíš vlakem. Jednoho dne jsem se rozhodl, že zkusím z té Prahy dojít do Brna pěšky. Bylo to 320 kilometrů.
Nikdy předtím jsem tolik neušel a bral jsem to jen jako jednu cestu. Jak jsem ale procházel krajem, potkával jsem lidi. A ti lidé mi vyprávěli příběhy. To mě začalo fascinovat. Najednou se mi otevřel úplně jiný svět. Vymyslel jsem si tak projekt, kdy půjdu pěšky od lidí k lidem a jejich příběhy budu s ostatními sdílet. Oslovil jsem Český rozhlas Brno a jim se ta myšlenka moc líbila. A tak chodím, navštěvuji lidi a každý den na cestě mám o půl desáté ráno živé vstupy v rozhlase.

Ale jak vznikly ty návštěvy?
Při prvních cestách jsem to nechával náhodě. Šel jsem tomu naproti a s pomocí starostů, kulturních center a rádia si předem vytipovávám ty, které bych chtěl navštívit. A domluvím se s nimi na návštěvě.

Jak si ty lidi vybíráš?
Každá moje cesta má nějaké téma. Například jsem přešel historickou hranici Moravy a Čech nebo jsem šel po co nejvíce Šalandech nebo po hranici mezi Českem a Slovenskem. A pak se snažím, abych si zvolil co největší mozaiku lidí a příběhy tak zobrazily zapamatovatelnou minulost těch, kdo v daném místě žijí.

Má to nějaký důvod – to sbírání příběhů?
Přijde mi, že v dnešní době, plné alternativ, nových technologií a fakenews, ztrácíme kontakt se svojí minulostí. S tradicemi a s moudrostí našich předků. Vše nové nás fascinuje, což je lidské, ale už jsme zapomněli, jak se máme chovat: Co znamená být partnerem, rodičem, přítelem, zaměstnancem, podnikatelem, nebo třeba politikem.
Příběhy, které posbírám, jsou živé a skutečné. A pokud v lidech probudí zájem o skutečnou minulost, o moudrost jejich rodičů a prarodičů, bude to dobře. Příběhy z mé poslední cesty jsem sepsal do knihy Sešívání republiky. Mapuje 100 let naší země z pohledu příběhů Čechů a Slováků.
Vedle toho mě lidé mohou sledovat na webu www.salanda.cz nebo přímo na cestě na facebookové stránce Za humna s Markem Šalandou.

A letos už jsi někde byl?
Tento rok teprve půjdu. Cesta se jmenuje Slovácko sa nenudí, vyrazím na ni 4. srpna v 11.00 z Vranovic na Jihobrněnsku a projdu Slováckem. Konec cesty bude v Kyjově, kde zahájím 15. srpna v 17.00 festival Slovácký rok v Kyjově.


Redakce
Článek otištěn v Kult 07/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Jiří Skoupý
Zapomenutý brněnský atentát
Academia
Je 7. února 1945. Ulicemi Brna jezdí auta a tramvaje, lidé spěchají za svými povinnostmi. Jen málokdo by si povšiml dvou mladých mužů, postávajících na nároží ulic Nerudovy a Kounicovy. Ve tváři vyššího z mladíků se světlými vlasy se zračí napjatý výraz. Pečlivě kontroluje zásobník pistole pod kabátem. Za okamžik bude ústí zbraně mířit na důstojníka SS, který zatím nemá o chystaném útoku sebemenší tušení… Zmínění muži, Alois Bauer a Vladimír Blažka, byli členy levicové odbojové skupiny Předvoj a cílem útoku se stal 38letý důstojník, SS-Hauptsturmführer August Gölzer. Nejen na otázky, jaké bylo skutečné pozadí vykonaného činu a proč musel zmizet z dějin, aniž by byl jak nacistickým, tak i komunistickým režimem sebeméně propagandisticky využit, se pokouší odpovědět tato kniha.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+