Divadla

Zveřejněno dne 4. 7. 2019
RECENZE: Jizvám se směje, kdo nepocítil rány
Dva znepřátelené rody. Dva milenci. Pod dvojicí věží brněnského Petrova. U Petra a Pavla se scházejí nejen zamilované páry, ale odehrává se tam o letošním létě tragický příběh Romea a Julie, který pod širým nebem na Biskupském dvoře představuje Městské divadlo Brno.



Jeden ze skvostů Shakespearova pera se vrací do Městského divadla po dvaceti letech. Za režisérský pult tentokrát usedá Stano Slovák, který je na Biskupáku jako doma. S vážnějším tématem se mu daří popasovat zejména díky zachování renesančních reálií, promyšleným výběrem hereckého obsazení i použitím brilantního překladu Jiřího Joska.

Hlavní představitelé se zdají být u klasiky klasik zcela zásadní, protože příběh každý zná. Unikátem se ukazuje věk Romea i Julie. Jinde je úplně běžné obsazovat dospělé umělce, ale Tomáš Dalecký i Esther Mertová právem realisticky vyzařují mladickost. Přirozenější a intenzivnější emoce proudily směrem k divákům od Daleckého, ale i Mertová si po pár reprízách svůj projev jistě více zautomatizuje.

Dvě busty hlav v nadživotních velikostech povznášejí Milfajtovu scénu na jinou úroveň. I když jsou venku těžší podmínky než v interiéru, práce s prostorem je hravá. Kostýmy Kučerovic dua přehledně, ale přitom nenápadně barevně odlišují Monteky a Kapulety. Šermířské scény nezaostávají za těmi romantickými a tragickými díky Juráskově technické přípravě.

Romeo a Julie při západu slunce a pod hvězdami skýtají jedinečný zážitek. Hře prospívá skvělý překlad, který jde hercům přes rty s nečekanou lehkostí. Zatímco hlediště přemýšlí nad tím, jak mohou předsudky a nedorozumění zacloumat s lidskými osudy, já mimochodem doporučuji s sebou přibalit také repelent proti nenechavému hmyzu.

Romeo a Julie
Městské divadlo Brno
Psáno z představení 14. června 2019
www.mdb.cz


Klára Tesařová
Článek otištěn v Kult 07/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Michael Třeštík
Umění vnímat umění pro děti a rodiče
Motto
Kniha je určena těm, kteří si chtějí s dětmi povídat o výtvarném umění. Naučit je dívat se na obrazy a sochy bezprostředně, bez přehnaného respektu i strachu z neporozumění. Aby si z každého setkání s výtvarným dílem dítě odneslo to, co si odnést může a dovede. Není důležité, aby hned vědělo, kdo a kdy daný obraz namaloval, je důležité, aby vědělo, proč je třeba zvláštně rozmazaný. Kniha je průpravou ke zdravému vztahu k umění.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+