Knihy

Zveřejněno dne 8. 7. 2019
PŘEDSTAVUJEME: Rozhovory s osobnostmi
Původně šlo jen o rubriku ve studentském časopise. Jeho šéfredaktor, někdejší student veterinárního lékařství Jan Bedřich se však rozhodl ty nejzajímavější rozhovory sesbírat do jedné knihy, která letos vyšla pod prostým názvem Rozhovory s osobnostmi. Co mají společného Miroslav Donutil, Dagmar Pecková, Ondřej Sokol, Adela Vinczeová a Helena Vondráčková? No přece právě to, že ti všichni se spolu s 13 dalšími slavnými podrobili dotazům zvídavého zvěrolékaře.


Jak vznikl nápad vydat knihu rozhovorů s tolika různými známými lidmi?
Popravdě mě samotného by to asi nikdy nenapadlo. Za celý nápadem stojí můj kamarád a kreslíř Mirek Vostrý, kterému se pár mých rozhovorů dostalo do ruky, a zřejmě usoudil, že mají potenciál být vydány knižně. Když mi to řekl poprvé, považoval jsem ho za blázna, ale vzhledem k tomu, že i já jsem tak trochu blázen, kontaktoval jsem několik nakladatelství. Jednomu z nich, konkrétně nakladatelství Computer Media, se nápad zalíbil a má kniha se mohla začít klubat na svět.

Byla to vždy osobní setkání? Pokud ano, kde se odehrávala?

Na tom si vždy zakládám. Z mého pohledu není nic lepšího než osobní konfrontace. Je pravdou, že některé osobnosti se při pomyšlení na osobní setkání zdráhají, ale pro mě je to nejlepší cesta k tvorbě kvalitního rozhovoru. Místa, kde se rozhovory odehrávaly, byla různorodá. Rozhodně to nebudu nijak paušalizovat. Jednalo se o kavárny, restaurace, domácnosti některých z osobností, backstage, kanceláře a další.

Brali Vás ti významní lidé přes Vaše mládí vážně?
Myslím si, že ano. Do jejich hlavy ale nevidím. I přesto si ale vážím toho, že si na mě udělali čas a nejvíce si cením toho, když mou práci dokážou ocenit. Velmi se snažím dbát na pečlivou přípravu, abych byl při rozhovoru v obraze. Když pak cítím z daného respondenta, že mu to lichotí, nebo mě dokonce slovně pochválí, není lepšího pocitu. Je to velké zadostiučinění.

Máte nějaký klíč, podle kterého jste osobnosti k rozhovoru vybíral? Jde například o Vaše osobní oblíbence?
Spousta lidí v mém okolí si to myslí, ale není tomu tak. Já vlastně ten klíč ani neznám. Tradiční scénář je většinou takový, že někde třeba slyším dobrou českou písničku a začnu pátrat po tom, kdo ji zpívá. Když to zjistím, tak si řeknu, že by bylo zajímavé s takovou osobností udělat rozhovor. Nebo třeba jdu do divadla a někdo mě zaujme tím, jak hraje, zanechá ve mně hluboký kulturní zážitek a to pak začne budit moji zvědavost, jaký je ten člověk při osobním setkání. Rozhodně nehledejte ve výběru mých osobností nějaký klíč. Je ale fajn, že se z některých, které jsem třeba dříve nijak nezaznamenával, stali opravdu mí oblíbenci. Ale to až po rozhovoru (smích).

Zažil jste nějakou vtipnou historku či trapas?
Někdy mám pocit, že jsem přímo magnet na trapasy a situace s nimi spojené. Nejvíce mi asi utkvěla historka s Bárou Basikovou. Mám velmi dobrou kamarádku, shodou okolností také Báru, se kterou mezi sebou hrajeme takovou hru, že si píšeme stylem: "Dobrý večer Maestro." "Dobrý večer Barbaro." A jednou se mi stalo, že jsem stál na Václavském náměstí, kde jsem měl mít s druhou jmenovanou setkání a rozhodl jsem se jí napsat SMS zprávu ve stylu: "Drahá Barbaro, můj kočár již dorazil do vašeho hlavního města. Momentálně trčím pod sochou nějakého pána, co sedí na koni. Kde jste? Nebudu tu čekat věčně. Váš maestro." Když jsem pak vyhledával v kontaktech v mobilu, komu zprávu pošlu, tak jsem zadal jméno Bára a klikl na první možnost. Problém byl, že jsem tu zprávu poslal právě Báře Basikové. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat a paní Basiková odepsala: "Drahý Maestro, to bude asi omyl." Je skvělá!

Zůstáváte jen u umělecké sféry, nebo máte zálusk třeba i na politiky?
Politici jsou velmi specifičtí a je zajímavé, že je tam úplně jiná příprava než na ostatní známé osobnosti. Všehovšudy jsem dělal rozhovory se třemi politiky, mimo jiné i s Andrejem Babišem, a je pravdou, že se mi do dalších moc nechce. Asi to není úplně můj šálek kávy. Přenechávám tedy tuto práci lidem, kteří jsou k tomu pověřenější a vědí, jak na ně. Dalším odvětvím jsou třeba sportovci a těm se naopak nebráním. Ale v knize nejsou jen osobnosti z umělecké sféry. Je tam třeba známý kardiochirurg Jan Pirk.

S kým se Vám povídalo tak dobře, že byste s ním vyrazil na kafe i jen tak soukromě?
Na tuto otázku nejde jednoznačně odpovědět, protože by mě pak vnitřně mrzelo, že jsem někomu křivdil. Každá osobnost je individualita, která vyzařuje pokaždé něco jiného a to něco mě vždy přitahuje trošku jinak. Teď mi vlastně došlo, že bych se na kávu jen tak soukromě vydal klidně s každým z mých vybraných osmnácti, kteří jsou v knížce. Otázkou je, jestli by se ještě potkat chtěli.

Jan Bedřich se narodil před 24 lety v Chebu, pracuje se zvířaty, příležitostně moderuje. Má rovněž svůj pořad ZOOMagazín na Rádiu R a jezdí jako stevard. Baví ho cestování, historie, fotografování, zvířata, divadlo, filmy, zpěv, psaní, četba.


Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 07/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Petr Čermák, Dana Čermáková
Karel žije dál...
Imagination of People
Autoři knihy, která vznikala od roku 2016, vidí Karla Gotta také jako muže velice interesantního, opravdového gentlemana, člověka pracovitého a zásadového a veskrze slušného. Představují ho zejména prostřednictvím vzpomínek a zážitků jeho přátel, kolegů a spolupracovníků, mezi nimiž nechybí zásadní muži jeho kariéry: Karel Svoboda, Felix Slováček a Ladislav Štaidl, ale třeba také uznávaný producent Karel Vágner, který Gottovu cestu zná velice dobře. Čtenářky a fanynky, mužskou populaci nevyjímaje, se v knize setkají "sami se sebou", s lidmi obyčejnými, pro které Gott jako jejich zpěvák zpíval zejména. Karel pro ně nebyl jenom interpretem s úžasným tenorem, ale také člověkem, jehož písně milovali a jehož si velice vážili, a také v něm spatřovali jasné světlo ve svém běžném bytí.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+